Je zajímavé, jak se prasečí právo šíří.

Přednášející nebyli schopni citovat z § 1186 část, která by uzákoňovala přechod nějakých dluhů ze zákona. Takové ustanovení v NOZ existuje – jde o známý přechod dluhů spojených se zástavním právem v § 1888, a podle toho se postupuje při aplikaci § 1186.

Tvůrci NOZ uvedli v důvodové zprávě výslovně, že přechod dluhů je v NOZ uzákoněn jinde. Mínili tím bez pochyby právě § 1888, protože nic jiného v úvahu nepřipadá.

Samotný § 1186 ukládá povinnosti pouze převodci a osobě pověřené správou domu. Důvodová zpráva popisuje přesně smysl a obsah ustanovení § 1186: má pouze informační účel, „aby nabyvatel měl o těchto dluzích povědomost“. Jestliže JUDr. Kabelková argumentuje „smyslem paragrafu“, snad by si ten paragraf mohla napřed přečíst, a k němu důvodovou zprávu. Nečetla zákon? Nečetla důvodovou zprávu k NOZ?

K „argumentaci“ přednášejících dodávám: Dodávka služeb nemá naprosto žádnou spojitost se spávou domu, jde o služby poskytované jednotlivým osobám podle jiného zákona (67/2013 Sb.). Takže i kdyby nějaký zákonný přechod dluhů existoval (jako že neexistuje), těchto částek by se to nijak netýkalo. Poskytovatel služeb má zákonnou povinnost vyúčtovat a vypořádat náklady na službu s každým příjemcem služeb. Výjimka existuje pouze v ZOK u členů bytových družstev, odebírajících služby od bytového družstva. Jiný názor patří do oblasti prasečího práva.

A do třetice: stejně jako zákon nezná přechod dluhů převodce vůči SVJ (s výjimkou § 1888), nezná ani zákonný přechod pohledávek převodce na nabyvatele. Pohledávky bývalého vlastníka vzniklé úhradou (dosud nespotřebovaných) záloh na správu si mohou prodávající s kupujícím samozřejmě vzájemně převést. Viz NOZ, část o změně v osobě věřitele.

lake