Domnívám se, že námitka ohledně „ubytovacího zařízení“ není pro tazatele použitelná.

Podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. platí, že „stavbou pro bydlení [je] bytový dům, ve kterém více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena“. Dále vyhláška výslovně stanoví, že „stavbou ubytovacího zařízení není bytový a rodinný dům“*.

Z uvedeného plyne, že bytový dům zůstává bytovým domem, dokud více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena (rozhodnutím stavebního úřadu). Součástí definice bytového domu není zda stavba je k bydlení skutečně používána, ale pouze zda je k bydlení určena. Bytový dům se nemůže stát stavbou ubytovacího zařízení (hotel, motel, penzion, případně jiné ubytovací zařízení) jen proto, že část bytů v domě vlastník pronajímá krátkodobě.
--------------------------------------------------------------------------------------

Rozsudek Nejvyššího správního soudu 30 Ca 180/2001 – 30: „Je-li proto rodinný dům stavbou pro bydlení, nemůže být tento účel užívání porušen tím, že v něm určitý omezený počet osob bydlí či je ubytován, byť jen dočasně a za úplatu. Využívání části rodinného domu k ubytovacím službám tak ještě nemění jeho stanovený účel užívání, resp. není s ním v rozporu.“

Jinými slovy: užívání rodinného domu k ubytování je v souladu s „kolaudačním“ rozhodnutím stavebního úřadu. Domnívám se, že totéž platí pro byt: je-li řádně „zkolaudován“, může být vlastníkem použit k poskytování ubytování bez omezení. Ostatně už samotný název „ubytování“ v sobě obsahuje slovní základ „byt“.
--------------------------------------------------------------------------------------

Nařízení vlády č. 278/2008 charakterizuje volnou živnost „Ubytovací služby“ takto:

Z uvedeného plyne, že ubytovatel může využívat k tomuto účelu byty a musí mít živnostenský list na provozování volné živnosti.

lake