Nevím, o čem se tady pořád přete. § 736/2 ZOK je de facto obdobou § 20/3 ZOVB. Ve spojitosti s § 13/7 ZOVB banky bezproblémově poskytovaly SVJ úvěry v řádu x miliónů až do výše třeba 200.000 Kč/jed­notka, aniž by požadovaly jakékoli ručení – např. jednotkou. Kdyby si banky nebyly jisty existující právní situací za doby účinnosti ZOVB, myslíte si snad, že by jen tak na pěkné oči poskytovaly úvěry? Ani náhodou! Bankéři velice dobře vědí, že si to mohou dovolit, a tak SVJ úvěry doslova vnucovali, dokonce s podmínkou, jaká bude za doby trvání úvěrové smlouvy tvorba věčně odmítaného a neexistujícího „fondu oprav“; neboli kolik Kč musí SVJ do „fondu oprav“ vybrat, kolik připadne na splátky bance včetně úroků, a kolik ve FO zůstane-musí zůstat.

Zkrátka SVJ má specifický mechanismus fungování, bez něhož by se sotva nějaký dům opravil, přičemž samozřejmě nelze vyloučit, že se občas nějaký byt prodá, že občas kdosi s úvěrem zcela zásadně nesouhlasí, apod. Prostě pokud „ten či onen“ nehodlá respektovat již nastartované a realizované procesy v rámci správy společných částí domu, mezi které pochopitelně náleží i splácení úvěru a z něj vyplývajících úroků, nechť si postaví rodinný domek, nebo si byt pronajme, a SVJ se obloukem vyhne – jistě k oboustranné spokojenosti.