Dobrý den, ačkoliv už to tu nikdo z vás číst nebude, pro možné budoucí návštěvníky sem také nějaký komentář dám. Jsem majitelkou mladého 7 měsíčního labraněčeho. Je to zlatý pes, když jsem s ním. Bydlíme v panelovém bytě a ano, i my „obtěžujeme“ sousedy. Zprvu klasickým štěněcím pláčem, který jsme postupně přes stížnosti jedné jediné dámy bydlící 2 patra pod námi odstranili, nyní přes lehkou separační úzkost, která nastala po dočasném přistěhování mých příbuzných. Podle všeho pes kňučí v průměru do 2 hodin čistého času. Já, jako majitelka, jsem tím velmi zklamaná, protože to, čemu jsem ho trpělivě učila, vyšlo právě nastěhováním příbuzných vniveč. A nečekaně, přeučení už tak jednoduché není. Nečekaně se opět ozývá naše milá sousedka, je jediná, která neustále krafá. Mluvila jsem s několika dalšími sousedy, vesměs zcela chápou, že je to štěně, a že odstranit tento problém se nedá lusknutím prstů. Neobhajuji nezodpovědné majitele, kteří nechají růst psa jako dříví v lese, spíše apeluji na ty, kteří jsou ze svých nebo sousedových psů zoufalí. Pokud máte problém, s tím, že pes vyje a vyje pouze přes den, snažte se jej separační úzkosti zbavit – jde to, jen se nesmíte vzdát. Vy, kteří jste na druhé straně zdi a víte, že se jedná o psí mimino, nedávejte to majitelům sežrat i s navijákem. Zodpovědní majitelé, kteří vědí, co pes potřebuje a dělají všechno možné, aby vás takových nepříjemností zbavili, nemohou odvést kvalitní výcvik poté, co se do nich pustíte na chodbě. Právě psychická pohoda a odhodlanost, nikoliv zoufalost a provinilost pána, je největším pomocníkem ve výchově psa. Travičům – na každou svini se vaří voda.