Náhodou jsem otevřela toto starší vlákno. A protože tento problém jak s pejsky, tak s dětmi máme v domě také, tak mne nakonec okolnosti donutily k tomuto chování, které i mne ale ničí. Sousedé mají děti, se kterými, když jdou ven, tak je vodí za ručičku. Samozřejmě děti jsou nevyběhané a tak sportoviště mají doma. Běhání, skákání z kanape a ze skříněk a dupání po chodbě, přiléhající ložnici a obývacím pokoji a ustavičným doslova vysekáváním patiček do laminátové podlahy, jste schopny zvládnout maximálně dva dny a potom z bytu utíkáte. Ráno, v noci, kdy se dětičky jdou proběhnout, když jdou na WC nebo zřejmě k rodičům do postýlky Vás po takovém proběhnutí doslova nenechá spát. Reflex hrůzy, kdy Vás tyto ratolesti vzbudí pracuje nezávisle na Vaší vůli, že si říkáte, jsou to děti. Kdokoliv přijde na návštěvu, tak se vždy lekne, protože je to zvuk, jak když dribluje kovová koule po podlaze. Opakovaně jsme s nimi hovořili i s tím, aby si koupili na chodbu nízký koberec, že jim i polovinu zaplatíme – výsledekem je sdělení, odstěhujete se, jděte do hajzlu, zavřete hubu apod. A tak nakonec funguje toto: Jakmile po půl hodině dítě neuklidní, tak na stole zapnu rádio, otočím do zdi a do 22.00 hod jim jde ode mne rádio. Buď odejdu z bytu nebo zavřu dveře a jsem u počítače. A protože jim to zákonitě vadí, tak postupně děti čím dál méně dupou. Totéž dělají i sousedi pod nimi. Ovšem po nějaké době to dětičky s rodiči zkouší znovu, co sousedé vydrží a tak s rádiem znovu. Neděláme naschvály, pouze se bráníme – bydlíme v domě stejně jako oni. A pejsci? Každá druhá rodina má v domě psa ale ten nejmenší štěká radostí stále. A co na to majitelky psa? Prý omezovat psa ve štěkání je způsobení trauma tomu pejskovi, tak proč by to dělaly?