Pane Lake Rozdílný pohled na diskutované téma vzniká i tím zda, posuzujete problém právní analýzou nebo ekonomickou. Vy jako právník v jednom předpisu zjistíte, že se jedná o platby zálohy v jiném právním předpisu vyčtete tvrzení, že záloha se neúčtuje předpisově a proto kdo účtuje předpis o platbě porušuje zákon. To je závěr logický a pro mne i akceptovatelný.
Nyní mé ekonomické úvahy, bez nároku „to tak musí být“ a proto bych k tomu uvítal kritizující stanoviska.
Někde jste už psal, že platby záloh není kostelní sbírka a vlastník nemůže platit kolik chce a kdy chce, ale že musí a to i kdy a kolik. Z toho vyplývá, že příjemce zase musí dostat, tudíž zde identifikujeme finanční nárok SVJ vymahatelný, sankcionovatelný stejný jako vzniká při prodeji zboží nebo výrobku. Takový nárok se vyjadřuje účtováním předpisu pohledávky. Takže ten předpis není předpisem zálohy ale předpisem tohoto finančního nároku. Ignorováním zobrazení tohoto nároku bychom porušili princip „věrného“ zobrazení ekonomiky SVJ.
Takže předpis záloh není nevýznamný „cár papíru“, ale účetní doklad na úrovni, vystavené faktury. Pohledávky tvoří součást saldokontové evidence, kde jsou úlohy podporující zpracování upomínek, výpočet a vyměření sankce z prodlení a podklady pro soudní vymáhání. Všechny tyto úlohy využívají jediný datový zdroj účetní evidenci. Bez předpisu pohledávek tyto úlohy jsou nezpracovatelné a saaldokontová evidence by se stala nefunkční.