Pane AsiTak,
pletete dohromady dva různé dlužníky, dva různé věřitele a dva různé dluhy. Je také třeba, abyste se seznámil s právním řádem ČR a nevymýšlel fantazie o neexistujícím „principu jednoty pravomoci nařizovat a odpovědnost za důsledek nařízení“.

• SVJ jednalo jako příkazník na pokyn příkazce (§ 2430, § 2432).
• Příkazník provádí příkaz osobně a na svůj náklad (§ 2434). Zdůrazňuji pro Vás ještě jednou: NA SVŮJ NÁKLAD. To znamená, že vlastník jednotky si žádný úvěr nevzal a žádné závazky z úvěru mu nevznikly.
• Příkazník po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování (§ 2435).
• Příkazce složí na žádost příkazníkovi zálohu k úhradě hotových výdajů a nahradí mu náklady účelně vynaložené při provádění příkazu (§ 2436).

SVJ vynaložilo konkrétní náklady a má právo požadovat jejich úhradu na dlužnících. Vlastník ovšem nehradí přímo bance ani jistinu, ani náklady spojené s poskytnutím úvěru. Vlastník jako příkazce hradí příkazníkovi (SVJ) to, co uvádí zákon: náklady účelně vynaložené při provádění příkazu. Je pouze na SVJ, aby tyto náklady vyčíslilo a vymáhalo svým jménem po každém dlužníkovi. Nerozumím čemu na tom nerozumíte.

Samozřejmě platí, že vymáhat je možno pouze na tom, kdo příkaz vydal a měl užitek z provedení příkazu. Pozdější nabyvatel jednotky s tím nemá společného vůbec nic, kromě podílového ručení za dluhy společenství. Samotný dluh/závazek předchozího vlastníka vůči SVJ nepřejde na nabyvatele jednotky, nejde-li o některý z případů uvedených v úvodním příspěvku.

lake