Ta cesta tu byla, ale nikdo z tvůrců právní koncepce po ní nešel. Německo má BGB, Rakousko má prakticky stále ABGB s drobnými úpravami, Lichtejštejnsko má ABGB. Republika Československá přejala ABGB a řídila se podle jeho československé úpravy (pouze s novelizací manželského práva), dokud komunisté neprosadili cíl změnit československé právo od základu, vymýtit buržoasní přežitky a konstituovat občanské právo nově po vzoru velkého Sovětského Svazu.

K ABGB a Československému zákoníku existuje nepřeberné množství výkladové literatury (i česky psané) i judikátů od 20. let 19. století do 50. let 20. století. Stačilo jen toto všechno prostě oprášit a citlivě doplnit po vzoru BGB – a mohli jsme skutečně mít evropsky kompatibilní zákoník.

Ale Profesor Eliáš měl jiný, poněkud velikášsky pojatý plán a nikdo jej nezastavil. (Jeho článek k věci viz http://www.pf.upol.cz/…s_doc_CJ.doc). Bohužel teď už nemá cenu ohlížet se zpět. Příležitost vrátit se k ověřeným a tradičním pramenům práva v původní struktuře byla promarněna a ztracena navždy.

ZOK je také paskvil, protože je kombinací anglosaských a typicky německých prvků. Opět kutilství, které nemá žádný rozumný smysl. Jde jen o exhibici ambiciózních právníků, kteří chtěli dokázat, že „to dovedou napsat úplně jinak“. A to se bohužel opravdu povedlo …

Ostatně právní úprava bytového spoluvlastnictví je také nedodělek a horor, stejně jako byl ZoVB. Jmenuji namátkou:

• právní vakuum ohledně zákonné správy domů původními družstvy, což se zákonodárci marně snažili zacpat narychlo spíchnutým zákonem č.311/2013 Sb.; v zákonech chybí návod co s původními družstvy, která mají podíl mezi 1/2 a 1/4.
• chybějící přechodové ustanovení pro 53000 právnických osob SVJ(2000), které pro NOZ jako by neexistovaly, i když sdružují 1.5 milionu vlastníků jednotek a týkají se 3 milionů jejich rodinných příslušníků.
• chybějící definice pojmu „domácnost“;
• neexistující definice „příspěvku na správu“ v NOZ;
• neexistující definice jakýchkoliv záloh na správu, i když v části o přídatném spoluvlastnictví je toto definováno – kupodivu – naprosto přesně;
• chybějící zásadní ustanovení o kvórech pro hlasování v SVJ(2012) s neurčitým odkazem na „zákon“ – a z toho pramenící nejistota zda se má tedy přiměřeně použít obecná část NOZ o spoluvlastnictví, kde je toto definováno – kupodivu – naprosto přesně;
• tajemné ustanovení o dluzích předchozího vlastníka, které přecházejí na nabyvatele jednotky, i když nikomu není zřejmé o jaké dluhy by se mělo jednat a jakým právním mechanismem by měly na nabyvatele vlastně přejít.

Při tom stačilo pouze vzít např. Ontario Condominium Act, nebo právní úpravu z The statutes of Florida, USA, zaplatit pár desítek tisíc překladateli a přidat k tomu na konec pár přechodových ustanovení. Cokoliv by bylo lepší, než současná dvojkolejnost, kdy ani profesor Karel Eliáš není schopen rozpoznat jaké jsou dnes právní poměry v SVJ(2000) a 36 expertů KANCLu není schopno rozpoznat zda těchto 53000 právnických osob má či nemá povinnost upravovat své stanovy a názvy podle NOZ, který se o nich nezmiňuje ani slovem.

lake

_{P.S. Mám neodbytný dojem, že profesor Eliáš při dopisování části o bytovém spoluvlastnictví hodně spěchal a napsané paragrafové znění si polil kávou. A protože už bylo těsně před uzávěrkou publikace návrhu NOZ, dostaly se do NOZ o bytovém spoluvlastnictví jen ty části, které z politých papírů bylo možno rozluštit.
Jinak si nedovedu vysvětlit, proč tato část je nedodělaná, neurčitá v klíčových částech a neprovázaná se zbytkem NOZ.}