„Jednotlivá ustanovení ZoVB jsou vzájemně v neřešitelném rozporu. … Proto na omezení uvedené v ZoVB je třeba hledět jako na nulitní (od počátku neplatné) pro zmatečnost a rozpor s ústavou.“

Zajisté (pomiňme, že zákon navíc povoluje pouze vlastníka jednotek, což asi nikdo nedodržuje ani nechce napadat), jenže které ze vzájemně rozporných ustanovení je nulitní? Úmysl zákonodárce zde není zřejmý:

(1) Buď je nulitní ustanovení o osobní povaze funkce, potom by mohl být zvolen vlastník jednotky vždy (tj. i v případě, kdy by se jednalo o jednotku ve spoluvlasnictví nebo ve společném jmění manželů), a k žádné protiústavní diskriminaci by nedocházelo (kdo za vlastníka jednotky jedná, zákon výslovně řeší).

(2) Nebo je nulitní ustanovení o tom, že „funkcionářem“ může být pouze vlastník jednotky, potom obstojí ustanovení o osobní povaze funkce.

(3) Třetí možností by byla nulita ustanovení o tom, že jednotka může být ve spoluvlastnictví či společním jmění manželů, potom by se opět jednalo o bezrozporný systém, ovšem za cenu prolomení obecné úpravy vlastnictví. (Být soudem, toto řešení vyloučím právě s odůvodněním, že by se jednalo o nesystémovou výjimku z vlastnického práva k věci.)

Toto by měl soud (či zákonodárce) vyřešit, tj. měl by vyřešit, zda má upřednostnit „osobní povahu funkce“, nebo ustanovení o tom, že „funkcionářem může být pouze vlastník jednotky“. Do té doby jsou veškeré zápisy „funkcionářů“, kteří nejsou výhradními vlastníky alespoň jedné jednotky, v rozporu se zákonem, a tudíž sporné a napadnutelné (bez omezení lhůty k soudnímu napadení platnosti zápisu).