Pane Vojáku,
děkuji za Vaše upřesnění. Takže SVJ je odběratelem tepelné energie od dodavatele a zároveň poskytovatelem služby „vytápění“ podle zákona č. 67/2013 Sb..

• Odběrateli služby je devět vlastníků jednotek (včetně SBD).
• Odběratelem je i samo SVJ, které spotřebuje část dodaného tepla tepla pro sebe – k vytápění společných částí.
• Takže je celkem deset odběratelů služby.

Není tedy správné dělit náklady na dvě poloviny, jak jste psal. Náklady je třeba dělit na deset částí. To platí bez ohledu na to, zda se rozúčtuje podle započitatelných podlahových ploch, nebo s použitím náměrů indikátorů na radiátorech, nebo pomocí denostupňové metody.

Rozúčtování podle náměrů indikátorů na radiátorech vyžaduje, aby VŠECHNY radiátory ve VŠECH prostorách byly opatřeny indikátory. Osadit indikátory pouze na některé radiátory v budově je v rozporu s principem poměrového rozúčtování nákladů. Celek se skládá z částí. Pokud ovšem jednu část z celku oddělíte a neznáte její velikost, pak neznáte ani velikost zbytku po oddělení této části. Nejste tedy schopni hodnověrně rozúčtovat vůbec nic.

Náhradním způsobem při chybějících indikátorech ve společných částech domu je určit tuto část nákladů kvalifikovaným odhadem (§ 3 odst. 2 vyhlášky č. 372/2001 Sb.). Tuto část hradí SVJ a rozúčtuje ji na vlastníky jednotek podle spoluvlastnických podílů. Zbytek se rozúčtuje na 9 konečných spotřebitelů podle vyhlášky č. 372/2001 Sb..

lake