Děkuji za názor, ke kterému, ač naprostý laik přes vytápění, jsem dospěla taky. Pokud mu tedy rozumím správně.

Rozvedu svou úvahu: V našem domě se provádějí doslova záhadné přepočty utajovanými algoritmy a s utajovanými čísly, resp. s čísly, kde až na odečet z indikátoru nelze žádným způsobem zjistit, jak a na základě čeho byla stanovena. Respektive, to, co by zjistit a ověřit šlo, tak o tom jde zvěst, že mě to nemusí zajímat, protože jsem laik a nemohu to tedy kontrolovat a že vše se provádí správně podle zákona (má otázka „kterého“ zůstala nezodpovězena). Výsledkem výpočtu je pak to, že nejvyšší patro platí nejvíce, přestože uprostřed baráku mají jak v selských jizbách a zavřené termoventily. Když k tomu připočtu, jaký mají průměr stoupačky v přízemí a jaký u nás na nebesích, jaká je vzdálenost na nebesích od paty domu a jaká tam asi dorazí teplota vody, když vytápí prostory na své trase… Cena se ale vypočte podle velikosti radiátorů (přesněji řečeno výkonu, do doložení správnosti čísla se zpracovatel nehrne), který je na nebesích největší a kterýžto je zván koeficientem a pak několika dalších koeficientů záhadných hodnot. A to je právě to, co nechápu. Proč tam či onde projektant určitý výkon navrhl? Protože byl blbej? Nebo protože daleko lépe než „můj“ rozúčtovatel věděl, co je potřeba pro tepelnou stabilitu budovy udělat? Neberte mě za slovo, pokud se nejedná o tepelnou stabilitu, já se tomu problému věnuju jen proto, že mě nebetyčně vytáčí. Přece když koupím v Kauflandu v akci rohlík za 1,30 Kč a reklamuju ho, tak mi pravděpodobně bez hnutí brvou reklamaci uznají a ještě dají klíčenku. A u nejdražší provozní položky za bydlení nejsem de facto vůbec schopna zjistit, zda mě šidí nebo ne. Když nejsem schopna zjistit, tak nemohu účinně uplatnit svá práva a tedy ani prokázat chyby a domoci se nápravy. Já jsem postupným zabředáváním do problematiky dospěla k závěru, že § 4 odst. 3 vyhlášky č. 372/2001 Sb., chce sdělit, že pokud je instalace provedena důsledně podle projektu, požadavek na zohlednění polohy místnosti v domě je splněn, tedy lze počítat s jediným koeficentem s hodnotou rovnou 1, což vyjde nastejno, jako kdyby se počítalo bez něj, tedy jen s hodnotou odečtu z indikátoru. Jenže to by bylo moc jednoduché, lehce kontrolovatelné a mimo jiné by se na tom neuživilo tolik firem. Otázkou zůstává, zda by za tohoto stavu měly indikátory jiný, než motivační smysl.

Proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě, že jo.