Pan JUDr. Čáp obsáhle vysvětluje právo člena SVJ nahlížet do písemných dokladů společenství a vychází přitom z právní praxe podepřené judikáty. Nezaznamenal jsem však žádnou úvahu nad tím, jaký je smysl toho nahlížení, k čemu to má sloužit, jak velká je nerovnováha v právech a možnostech mezi jednotlivým členem společenství a výborem společenství jako statutárním orgánem a jak to v praxi vlastně může pak probíhat a probíhá.

Je třeba mít na mysli, že zatímco v podnikové praxi je statutární orgán ve většině případů volen ve vlastním zájmu vlastníka nebo několika málo vlastníků zpravidla konajících ve shodě, kdy společným cílem je tvorba zisku, a tomu je podřízen i výběr a jeho náročnost pro volbu statutárního orgánu, tak v případě SVJ a jeho voleného statutární orgánu se jedná v naprosté většině případů o volbu laickou, kdy většina členů SVJ nemá potuchy a ani nemůže mít patřičnou kvalifikaci k profesionálnímu rozhodování a navíc ještě kandidáti nemají do tohoto statutárního orgánu ani patřičnou kvalifikaci, vůbec netuší, do čeho „lezou“.

Není se čemu divit, když z minulosti, ale i ze současnosti je v převažujících myslích běžných členů SVJ pojímána tato funkce a práce z ní vyplývající jako nutné právní zlo, nikoli jako jejich zásadní vlastnická potřeba a odpovědnost jich samých k sobě, a kterou je třeba alespoň někým, kdo je ochoten dát tomu trochu volného času, naplnit. Na takových volebních schůzích se spíše klopí hlavy, aby někdo nebyl navržen a nemusel pak návrh odmítat, než aby se kandidáti sami hlásili. Moje zkušenost je taková, že hlásí-li se někdo na začátku, je to dokonce spíše podezřelé než chvályhodné. Ta práce je tak finančně podhodnocena, že její časové a profesní nároky nejsou téměř nikde řádně zaplaceny, takže se nelze divit, že za skromný peníz, který je SVJ ve své odborné kolektivní nekompetentnosti ochotno zaplatit, jsou ochotny pracovat spíše matky s dětmi nebo důchodci, kteří to mají jako malé finanční přilepšení.

Je třeba zcela jasně říci, že přes příslušnou právní úpravu je řadový člen v praxi téměř úplně vydán takto zvolenému výboru napospas a jeho možnost se bránit špatnému výkonu práce výboru je minimální. Vznikají-li hádky mezi členy SVJ a výborem kolem úklidu v domě, tak je to jistě nepříjemné, nikoli však fatální. Jiná situace je u vážných situací kolem velkých oprav apod. Je totiž podle stávající právní úpravy na každém členovi SVJ, aby dokazoval, že se ze strany výboru neděje něco správně, tedy důkazní povinnost je na straně řadových členů SVJ. Tito členové ale nemají k dispozici buď žádné, natož průběžné informace, nebo jen to, co výbor „laskavě“ popustí ostatním. Takže k možnosti domoci se změny a nečekat až na konec volebního období, brání v prvé řadě to, že selhává dostupnost informací a kontextů, které práci výboru a správce objektu doprovázejí, a to zejména tam, kde se výbor „spřátelí“ se správcem objektu, resp. s příslušnou osobou odpovědnou za provoz a údržbu domu nebo vytvoří nějakou větší sousedskou partu, která se z čistě sousedských, nikoli profesionálních důvodů, podporuje.

Právní úprava fungování SVJ a i výboru nebyla a není v novém NOZ tak rozsáhlá a detailní, aby bylo možné uvažovat o tom, že se vymožitelnost práva řadových členů v něčem zlepšila, spíše naopak. Tedy nenastala změna, která by pevně upravovala řadu projevů a potřeb uvnitř SVJ tak, aby řadový člen byl schopen se rychle a věrohodně dobrat potřebným informacím v době aktuální a ještě přiměřené, respektive v čase preventivním, nikoli důsledkovém. NOZ, resp. jeho tvůrci, mylně předpokládají, že se členové SVJ, tím spíše volený výbor, budou chovat slušně a vstřícně a budou poskytovat dostatek informací o své činnosti a doklady k tomu neschovávat, že se budou rádi uchopovat návrhů členů a tyto vyhodnocovat a dobré realizovat – to se blíží utopickému stavu, ale chceme, aby to byl donekonečně stav utopický? Praxe života SVJ je však úplně jiná, než jak zákon či zákonodárci předpokládají či si myslí, přičemž dnes v e-době již naprosto nic technicky nebrání tomu, aby úplně všechny dokumenty a doklady byly distribuovány elektronicky s naprosto minimální časovou zátěží pro výbor nebo byly uloženy na členům SVJ dostupném elektronickém úložišti dat.

Soused v domě nesouhlasil se způsobem vyúčtování vody a trvalo mu třičtvrtě roku, než se dobral přes výbor k potřebným informacím. Poněvadž problematika zrovna této věci byla poněkud složitější, nepodařilo se mu nakonec včas před konáním shromáždění vlastníků informovat o alternativním návrhu ostatní členy SVJ, mj. právě proto, že výbor jeho návrh odmítnul prezentovat v podkladech pro shromáždění. Neměl na rozdíl od výboru k dispozici emailové spojení ostatních členů SVJ a na shromáždění své snažení na plné čáře prohrál. Nebylo možné ostatní v daných podmínkách shromáždění řádně se svou variantou seznámit, resp. běžné intelektuální schopnosti většiny členů nebyly dostatečné k tomu, aby během několika minut dobře pochopili výhody jeho varianty, a tak za přispění tlaku a spojenců výboru nakonec zvítězilo staré řešení.

To je typická situace na shromážděních, že se pod více či méně dobře promyšlenou taktovkou výboru naprosto povrchním způsobem řeší na shromáždění důležité věci, které by jinak potřebovaly k projednání velmi dobré podklady s variantami, projednání předem, ustanovení třeba i pracovní skupiny ze strany členů SVJ apod. To vše pod rouškou zákonného rámce, kdy pak výbor tvrdí, že „nikdo není upřen ve svých právech, že přeci každý na shromáždění může vyjádřit svůj názor a návrhy“, že „právě shromáždění je tou správnou platformou na předkládání návrhů“, že „když jim to bude (výboru) shromážděním uloženo, že se tím budou zabývat“ (a dají zase za rok! na dalším shromáždění vědět) a podobné další hlášky z praxe. Takže třeba v SVJ, kde bydlím, se některé věci tímto tempem řeší třeba 3 roky bez zjevného pokroku a není „boha“, který by způsobil vyšší tempo práce výboru či ochotu něco řešit, ale při nové volbě budou pravděpodobně zase zvoleni ti samí. „rebela“ mého typu nejsou ochotni mezi sebe či na místo sebe do výboru vzít.

Možnost nahlížení do dokumentace tak, jak je vysvětlena JUDr. Čápem a podpořena právní úpravou a dokonce judikáty, je zjevně v naprosté většině vážných podezření zcela nedostatečná, neboť není možné si všechny potřebné údaje na místě zapamatovat, zejména je to k ničemu, když je třeba mít v ruce podklady pro konzultace s advokátem nebo účetním či finančním specialistou.

Jediným rozumným řešením pro budoucnost je ze zákona nastolení sankcionované právní povinnosti zveřejňovat elektronickou cestou ve stanovené lhůtě veškeré doklady a dokumenty SVJ a podobně, jako jsou dnes snahy konečně udělat i „rozklikávací státní či ministerský rozpočet“. Jedině plná informovanost a transparentnost může vést ke zlepšení stavu a skončí tak zvůli a aroganci špatných výborů SVJ či bytových družstev. Praha, 20.4.2014