v §4/3 vyhl. 372 je stanoveno že je nutno použít „…výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností…“. Takže vysvětlení se nabízí: nebyly použity metody (ať již jsou jakékoliv) jejichž specifikace je v §4/3 popsána.

Z textu vyhlášky tedy plyne že „náročnost“ se vztahuje k hodnotě náměru a nikoliv k technickému stavu budovy/místností jak zde tvrdíte. Pokud se domníváte, že lze z textu vyčíst něco jiného, tak prosím o objasnění.

Na otázku „tomas 22“ jste ale neodpověděl moc srozumitelně.
Povinnost dle §7 vyhl.372 prý nijak nesouvisí s správností ale pouze s formálním předáním „jakých si podkladů“. Také tam není uvedeno jakých podkladů přesně. Stejně jako je v §7/3 formulace „případně se způsobem rozúčtování“. Slovo „případně“ znamená, že bude záviset zřejmě zcela na libovůli „vlastníka“ zda způsob rozúčtování poskytne nebo ne
(tak to tvrdí právník správce a v tomto smyslu jedná náš výbor).

A dále dle §7/4 je vlastník povinen informovat do 30 dnů – ale údajně jen v případě reklamací uznaných. Takže z vyhlášky neplyne, že by vůbec musel na reklamaci odpovědět pokud ji neuzná
(tak to tvrdí právník správce a v tomto smyslu jedná náš výbor).

Mohl by jste ještě nabídnout svůj výklad pro mne k §7/4 ?
Dle našeho výboru a správce prý „není nutno odpovědět na reklamaci která není uznána“ protože kdyby ano pak není údajně logické o „uznané reklamaci konkrétního jednotlivce“ informovat všechny konečné spotřebitele jak je uvedeno v §7/4 ..„s kterou neprodleně písemně seznámí konečné spotřebitele“ – tj. množné číslo. Z toho náš správce usuzuje, že jde o ustanovení nesrozumitelné, zmatené a prý nevymahatelné.

Je to správná analogie? Děkuji