Přechod dluhů existuje jedině na základě věcného břemene zapsaného v katastru, nebo na smluvním základě. Dluh za služby, stejně jako jakékoliv jiné dluhy prodávajícího vůči komukoliv, se samozřejmě mohou stát předmětem ujednání podle NOZ § 1888.
| 89/2012 Sb. § 1888 (1) Kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu. |
Není-li takové ujednání, nebo nedal-li věřitel souhlas, pak žádný dluh na nikoho nepřechází. Ustanovení NOZ § 1186 je „mrtvě narozené dítě“, protože ze zákona neexistují žádné „dluhy související se správou domu a pozemku, které přejdou na nabyvatele jednotky“. SVJ tedy může potvrdit nabyvateli jedině to, co všichni víme: že žádné takové dluhy nejsou.
Pouze v případě, že prodávající a kupující si mezi sebou smluvili přechod dluhu podle NOZ § 1888, a SVJ jako věřitel s tím vyjádří souhlas, pak samozřejmě potvrdí tento souhlas písemně podle NOZ § 1186. Tím je prodávající zbaven povinnosti hradit svůj dluh a tato povinnost přechází v celém rozsahu na toho, kdo dluh přejímá.
Prodávající se však svého závazku nezbavuje zcela: pokud by nový
vlastník bytu přestal splácet převzatý dluh, může SVJ částku vymáhat
na původním vlastníkovi jako na ručiteli. Z uvedeného je zřejmé, že
zbavovat se dluhu tímto způsobem je do budoucna riskantní krok. Dluh může
prodávajícího „dohnat“ i po letech, kdy na něj dávno zapomněl –
stačí aby nabyvatel jednotky zemřel, či přestal hradit z jakéhokoliv
důvodu.
-----------------------------------------------------------------------
Pokud snad samo SVJ má nějaký dluh, to nemá vůbec nic společného s NOZ § 1186. Jde o ručení za cizí dluhy podle NOZ § 1194 odst. 2. Dluh SVJ se vlastníka jednotky týká pouze v tom smyslu, že je v pozici zákonného ručitele za veškeré dluhy SVJ. On sám však samozřejmě dlužníkem není. Prodejem jednotky se ze svého ručitelského závazku zcela vyvazuje a ručitelem ze zákona se stává nabyvatel jednotky.
lake
Poslední komentáře