K možnosti reklamovat počet osob pro vyúčtování:

Soudím, že obsah zákona č. 311/2013 Sb. je ohledně počtu osob takový, jaký je, z jediného důvodu: spoléhat se na počtet oznámený vlastníkem může fungovat ve Švýcarsku či v Německu, kde občanům ani nepřijde na mysl, že by mohli švindlovat. V ČR je bohužel národním sportem vyvléci se z placení podle hesla „Kdo nekrade, okrádá rodinu“.

Zákon prostě umožňuje použít nikoliv počet osob oznámený vlastníkem, nýbrž počet o němž „lze mít za to“, že je správný.

Při reklamaci rozúčtování jsou proti sobě dvě tvrzení: odhad rozúčtovatele a oznámení vlastníka. Není-li reklamace uznána, existuje pouze jedna cesta: obrátit se na soud. U soudu je nutno tvrdit a prokazovat, že počet osob byl X, nikoliv Y. K prokázání svého tvrzení může každá ze stran navrhovat provedení důkazů (výslech svědků, listinné důkazy, znalecké posudky, fotografie, atd.).

Při tom rozúčtovateli postačí prokázat, že stav se mu takový jevil podle okolností. Není povinen prokazovat skutečný počet osob. Všimněte si, že jde o situaci jako v Matrixu: rozúčtovatel vytváří virtuální realitu, se kterou musí vlastník bojovat a je na něm, aby prokázal, že není pravdivá a že skutečnost je jiná než se jevila rozúčtovateli.

Konečné zhodnocení důkazů obou stran provede soud. Správně píšete, že má formulace „nejpíše“ nebo „máte možnost“ zní velmi opatrnicky/ne­určitě. Netuším samozřejmě jak v každém konkrétním případě soud rozhodne.

Vlastník může jako důkaz použít náměr svého podružného vodoměru a porovná jej s předchozím rokem. Více osob v bytě by spotřebovalo více vody. Příbuzní vlastníka bytu mohou být předvoláni jako svědci a předloží např. stvrzenky z prodejen v Olomouci, kde bydlí a kde denně nakupují. Z toho lze usuzovat, že v této době nebyli v Praze a nezdržovali se ve Vašem bytě. Atd.

lake