Obecně je NOZ založen na tom, že vše, co není výslovně zakázáno je dispozitivní, přičemž výslovný zákaz už neplyne z povahy ustanovení, musí být vyjádřen výslovně, například zakazuje se, neplatnost ujednání, či že se k takovému ujednání nepřihlíží. Ust. § 1180 odst.2 spadá do části III NOZu, tedy do absolutních majetkových práv, kde je na začátku této části vyjádřeno, že od ustanovení této části se lze odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím osobám, jen připouští-li to zákon. Tady je důležité ono „s účinky vůči třetím osobám“. Tedy, smluvní strany se i v případě absolutních majetkových práv mohou od ust.III.části odchýlit, ale tam, kde by takové jednání mělo účinky vůči třetím osobám, tak jen, když to zákon připouští. § 1180 odst.2 stanoví určitou povinnost členů SVJ vůči samotnému SVJ, třetí osoba zde chybí, resp. pokud by SVJ bylo třetí osobou, které strany by byly kontrahenty ujednání, tedy těmi prvními dvěmi osobami? Tudíž, dle mého právního názoru,je toto ustanovení dispozitivní.