Pokud jsou dlouhodobé zálohy na opravy a údržbu správně stanoveny (lakeho Reserve Study), tak není žádný logický důvod je vůbec někomu vracet. Celková výše měsíčně složené DZO by měla ideálně být ekvivalentní průměrné měsíční amortizaci společných částí domů. Každý vlastník si tedy svou složenou část DZO již „odbydlel“ a při prodeji bytu samozřejmě nic nedostane (i ZoVB na to pamatuje v §15). Fakt, že oprava bude provedena až za několik let, na tom nic nemění.

Člověk s „průměrnou inteligencí“ z toho rovněž vyvodí závěr, že nelze nikoho nutit skládat zálohy na budoucí technické zhodnocení, které neužívá (ke zhodnocení dojde až v budoucnu), ale pouze na opravy a údržbu existujících věcí, tj. těch, které užívá.

Přeplatek z krátkodobých záloh na správu (na každoročně se opakující náklady) se po vyúčtování pochopitelně vrací, poměrná část i předchozímu vlastníkovi, pokud došlo k převodu během zúčtovacího období.