Bez komentáře cituji z nálezu Ústavního soudu I.ÚS 344/04 ze dne 15. 12. 2004, který se vyjadřoval k (ne)přípustnosti retroaktivity (zpětné působnosti) nového právního předpisu na již vzniklé právní vztahy.

K základním principům vymezujícím kategorii právního státu patří (…) princip ochrany důvěry občanů v právo a s tím související princip zákazu zpětné účinnosti právních norem, (…) nález Ústavního soudu ČSFR sp. zn. Pl. ÚS 78/92).

Nález Ústavního soudu ČR vyhlášený pod č. 63/1997 Sb., v němž Ústavní soud dovodil pravidlo, že v případě střetu staré a nové právní normy platí nepravá retroaktivita, tj., od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou.

Ústavní konformitou retroaktivity práva se v minulosti ve své judikatuře zabýval jak Ústavní soud ČSFR, tak Ústavní soud ČR. Přitom bylo opakovaně konstatováno, že principy právního státu vyžadují u každého možného případu retroaktivity jeho výslovné vyjádření v ústavě nebo v zákoně s cílem vyloučit možnost retroaktivní interpretace zákona a zároveň vyžadují v zákoně vyřešit s retroaktivitou spjaté důsledky tak, aby nabytá práva byla řádně chráněna (nález Ústavního soudu ČSFR sp. zn. Pl. ÚS 78/92).

Přitom právě přechodná ustanovení stanoví režim (novelou dotčených) právních vztahů vzniklých před jejím vstupem v účinnost. Existující nároky se řídí právními normami účinnými v době jejich vzniku. Jak uvedeno shora, později vydané právní normy mohou právní režim vzniklých nároků změnit, avšak musí se tak mj. stát nepochybným projevem vůle zákonodárce (srov. výše citovaný nález Ústavního soudu ČSFR ze dne 10. 12. 1992 sp. zn. Pl. ÚS 78/92, v němž je uvedeno, že principy právního státu vyžadují u každého možného případu retroaktivity jeho výslovné vyjádření v Ústavě nebo v zákoně s cílem vyloučit možnost retroaktivní interpretace zákona (Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, str. 77).

[Z]a situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého „Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“.

Citováno z nálezu Ústavního soudu I.ÚS 344/04 ze dne 15. 12. 2004 http://kraken.slv.cz/I.%C3%9AS344/04