Pane lake, děkuji za odpověď, (samozřejmě jsem chtěl napsat, že za úvěr ručí členové SVJ, to členové mi vypadlo). Také mi nešlo o individuální úvěry (to je věcí každého vlastníka), ale o úvěr pro SVJ. Nejde mi o rekonstrukci, jde mi o hlasování „per rollam“ o úvěru. Jestli tomu rozumím správně, tak podle Vašeho názoru (který vůbec nezpochybňuji, na to nemám právní erudici) lze i rozhodnutí o úvěru příjmout hlasováním vlastníků „per rollam“ mimo shromáždění SVJ? Tedy i přesto, že stanovy SVJ takový způsob hlasování neumožňují? Jistě pak chápete ty důsledky: to by snad bylo možné zadlužit vlastníka, aniž by se o tom vůbec dozvěděl !? (Před nějakou dobou zde byl rozsáhlý spor, kterého jsem se účastnil, o tom, zda je možné při tomto hlasování oslovit pouze část vlastníků, nebo je nutno při tomto způsobu hlasování oslovit všechny vlastníky). Na shromáždění SVJ by měl každý dostat minimálně pozvánku s programem. Abych byl konkrétní, uvedu o co mi jde: Na shromáždění SVJ byla odhlasována rekonstrukce (zateplení), o úvěru se nehlasovalo (výbor dal do zápisu, že byl odhlasován i úvěr). Platnost usnesení o úvěru jsem napadl u soudu a oznámil jsem tuto skutečnost i té bance, u které jsem měl důvodný předpoklad, že s ní výbor SVJ může již o úvěru jednat. Trefil jsem se, banka začala dělat výboru těžkosti, takže jeden člen výboru SVJ obětavě oběhl téměř všechny vlastníky a získal tak souhlas minimálně 75procentní, spíš větší. Mě se to nezdálo, protože tento způsob hlasování není ve stanovách umožněn, znovu jsem na své pochybnosti banku upozornil. Výbor pak svolal nové shromáždění SVJ, které úvěr odhlasovalo. Pak mi banka oznámila, že, shledala vše v pořádku. Osobně jsem hlasoval proti úvěru, protože se domnívám, že pokud se vlastníci svobodně rozhodnou rekonstruovat dům, že by si na to měl každý z nich sehnat peníze sám, a že to není věc ostatních vlastníků. Neuznávám kolektivní riziko, pokud je zbytečné. Proč mám například platit výbor, který si svou práci účtuje hodinovou taxou za to, že tráví hodiny jednáním s bankami, kvůli těm vlastníkům, kteří jsou pohodlní si peníze obstarat sami. Kdyby někdo opravdu ani na úvěr nedosáhl, dá se to jistě řešit bez úvěru, v rámci SVJ bez rizika. Ale hlavní můj argument je ten, že velká část vlastníků má své byty již zastaveny. Takže pokud závazek vůči bance neuhradí, budeme ho muset zaplatit my ostatní vlastníci, a těžko si na takovém člověku něco kdy vezmeme (výbor vlastníky přesvědčil o údajné nesmyslnosti tohoto mého argumentu – prý se za jiný úvěr zastavený byt neplatiče prodá, a z prodeje bude uhrazena naše pohledávka – už ale zapomněli dodat, že třeba jako předposlední v dlouhé řadě pohledávek, které mají před tou naší přednost). Také jsem před hlasováním o úvěru požadoval, aby se předem alespoň vyřešila otázka splácení úvěru při případné změně vlastníka. Že je třeba sepsat s vlastníky, kterých se úvěr týká smlouvy o závazku, a pro případ úmrtí vlastníka, že bude třeba uplatnit nárok SVJ v dědickém řízení. Výbor k těmto připomínkám dal před hlasováním právní výklad, podle kterého závazek z úvěru přechází automaticky na nabyvatele bytu).

Tento portál (rád bych věděl, zda ho založilo či moderuje nějaké kompetentní ministerstvo či jiný státní orgán, nebo zda je docela živelné), je pro mne dokladem právní nejasnosti zákonů, které by měly být třeba i složité, ale nesporné, protože se jedná o zákony, které se dotýkají zcela obyčejných právně nevzdělaných lidí, kteří chtějí jen bydlet (tak jak žili po celá léta) bez rizika, že z nich nějaký podvodník udělá bezdomovce.

odcituji klasika: „Žili jsme ve světě, jemuž záleželo na tom, aby vztahy mezi lidmi byly temné, a který by nemohl existovat, kdyby se lidé domluvili“.

Domnívám se, že v takovém světě žiji. Pro určité lidi je takový svět velmi výnosný. Pomocí úvěrů pro SVJ podle mne mohou někomu i snadno spadnout byty do klína. Zákony jsou takové, že každá soudní pře je sázka do loterie pro bohaté (profit mají pouze právníci, ale ani ti často netuší, kde je právo), a tak se většina lidí raději nechá okrádat a mlčí. Žijí často stylem: okradli nás – okradli jsme, čili místo obrany na kterou, aby měli klid rezignují, okradou někoho jiného, mají-li tu možnost, a pak se ještě často v internetových diskuzích chlubí, jak se mají dobře, a nechápou, proč si lidé pořád stěžují). Je možné, že takto uboze žijeme ve 21.století v jedné z nejbohatších částí světa? Na tyto filosofické otázky samozřejmě nečekám odpovědi. Šetřete svůj čas. Děkuji, Petr