Pane Pavle, ve vlastním rozsudku se soud samozřejmě přidržel § 15 odst. 4 ZoVB. Pouze tučně zvýrazněná věta v rozsudku (která se mimochodem nijak netýká meritu projednávané věci) je v rozporu s právem. Šlo o projev anarchistické libovůle senátu NS, v příkrém rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Čáp, Schödelbauerová mají správně pouze první větu. Druhá věta je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Oba spoluautoři nejsou schopni svůj nepodložený názor nijak obhájit, takže mu nelze přikládat žádnou váhu. Pouhá iracionální domněnka jednoho právníka není právní realita.

Novotný, Fiala, Horák, Oehm, Holejšovský se o uvedené záležitosti vůbec nezmiňují (alespoň ne ve Vámi uvedeném citátu). Není tedy zřejmé proč jste tyto autory uvedl.

Já mohu zase citovat z Fiala, J., Novotný, M., Oehm, J., Horák, T. Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005: „Na místě bude spíše restriktivní výklad, aby nabyvatel byl zavázán spíš méně než více. Zejména je nutno vyloučit přechod splatných dluhů nabyvatele jednotky vůči společenství, ledaže by došlo k jejich převzetí podle § 531 obč. zák.“
Obdobně tvrdím i já, že k přechodu pohledávek vůči společenství na nabyvatele jednotky nedochází, ledaže by došlo k jejich postoupení podle § 524 obč. zák.

Že mám pravdu dokládá ostatně judikatura. Již Nejvyšší soud v rozsudku 22 Cdo 242/2009 odmítl doměnku, že by dluhy vlastníka jednotky automaticky přecházely na nabyvatele. Totéž samozřejmě platí pro pohledávky vlastníka jednotky. Obojí jsou obligační vztahy.

Ovšem pokud si někdo plete pouhé (ne)vypořádání pohledávky mezi dvěma osobami s přechodem pohledávky na třetí osobu – to je pak každá diskuse marná, marná, marná.
.............­.............­......... .............­.............­.............

Přechodem práv a povinností na nabyvatele jednotky se vůbec nezabývá § 15 odst. 4, jak se snad někdo mylně domnívá. To je fáma, která nemá oporu ve znění zákona ani v úmyslu zákonodárce. Toto ustanovení pouze říká, že v okamžiku vypořádání SVJ s bývalým vlastníkem se nepřihlédne k určité části jeho pohledávek. Vypořádá se tedy vše, s výjimkou již složených záloh na správu domu. Tato pohledávka zůstane tedy nevypořádána mezi SVJ a bývalým vlastníkem. Nic jiného nejde ze znění § 15 odvodit.

Přechodem práv a povinností na nabyvatele jednotky se výslovně zabývá jiné ustanovení zákona: § 20 odst. 1 ZoVB. Cituji:

• „§ 20 odst. 1: S převodem nebo přechodem vlastnictví k jednotce přechází spoluvlastnictví společných částí domu, popřípadě další práva a povinnosti spojené s vlastnictvím jednotky a se spoluvlastnictvím společných částí domu.“.

Obsah uvedeného ustanovení podrobně analyzoval Nejvyšší soud v rozsudku 22 Cdo 242/2009, ze dne 8.12.2010. Dospěl k tomu, že obligační (závazková) práva nepřecházejí na nabyvatele. Cituji:

• „Je třeba vyjít z předpokladu racionálního zákonodárce. Kdyby chtěl v § 20 odst. 3 upravit přechod všech závazků spojených se správou domu na nového nabyvatele jednotky, nemusel by v § 15 odst. 4 stanovit, že při vypořádání závazku právnické osoby vůči bývalému vlastníku jednotky se nepřihlíží k zálohám, které uhradil jako zálohy podle odstavce 2 ; tato skutečnost by totiž plynula již z § 20 odst. 3.
  Protože však zákonodárce zahrnul do § 15 odst. 4 druhou větu, je třeba vyjít z toho, že měl zato, že bez normy obsažené v druhé větě by se při vypořádání k závazku právnické osoby vůči bývalému vlastníku jednotky, které uhradil jako zálohy podle odstavce 2, přihlíželo.
  Z toho je zřejmé – opět při použití argumentu racionálního zákonodárce – že zákonodárce vyšel z toho, že mezi právy a závazky, které ve smyslu § 20 odst. 3 citovaného zákona přecházejí na nabyvatele jednotky, nejsou práva a povinnosti týkající se vypořádání závazku právnické osoby vůči bývalému vlastníku jednotky.“

Argument racionálního zákonodárce tedy říká: kdyby mělo dojít k automatickému přechodu pohledávky na nabyvatele jednotky zároveň s bytem (podle § 20), pak by přece nebylo u bývalého vlastníka již k čemu „nepřihlížet“. Žádné pohledávky vůči SVJ by již po prodeji jednotky neměl. Racionální zákonodárce však považoval za nutné výslovně stanovit, že k těmto (nepochybně stále existujícím) pohledávkám se při vypořádání nepřihlíží. Racionální zákonodárce by se jistě nezabýval neexistujícími pohledávkami a nepřijímal by kvůli nim novelu zákona, že?

Racionální zákonodárce, pokud by snad měl úmysl uzákonit přechod záloh na nabyvatele jednotky, mohl napsat v § 20 ZoVB rovnou: „S převodem nebo přechodem vlastnictví k jednotce přechází také pohledávka vlastníka jednotky plynoucí ze záloh, které uhradil jako zálohy na správu domu podle § 15 odst. 2.“

Jenže zákonodárce toto nenapsal. Nikde. Jak z toho teď vybruslíte, sokolíci?

lake