Pro hospodaření s jednotkou v podílovém spoluvlastnictví platí ustanovení (§ 139 odst. 2 o.z.) – spoluvlastníci tedy rozhodují většinou, počítanou podle velikosti jejich spoluvlastnického podílu dle principu majorizace. Mezi rozhodování o hospodaření např. patří i určení, který ze spoluvlastníků bude užívat kterou reálnou část jednotky a za jakých podmínek. Přesto, že pro toto rozhodování zákon nestanoví písemnou formu, lze ji jen doporučit – ať již alespoň ve formě písemné deklarace rozhodnutí většinového vlastníka nebo ještě lépe ve formě dohody spoluvlastníků.

Text v kupní smlouvě „S tímto spoluvlastnickým podílem na nebyt. jednotce je spojeno výhradní užívací právo kupujícího k park. stání č…“ lze proto v obecné rovině považovat za takové vyjádření vůle spoluvlastníků – (zatím) většinového a budoucího minoritního – o dalším způsobu užívání společné věci. Určitě lze této strohé úpravě vyčítat nedostatečnost, která může časem vyvolat problémy nebo spory mezi spoluvlastníky, a zasluhovala by si mnohem větší propracovanost. V žádném případě ale nemá taková úprava užívání co dělat v prohlášení vlastníka, stanovách či jiných vnitřních předpisech SVJ (jak se občas děje), neboť se jedná o svrchované rozhodnutí spoluvlastníků jednotky.

Osobně před ujednáním v kupní smlouvě (byť jakkoli kvalitním) dávám z praktických důvodů přednost samostatné písemné dohodě spoluvlastníků, k níž postupně přistupují další. Pokud ji developer není ochoten (nebo neumí) vytvořit, měli by se toho ve vlastním zájmu chopit, jakmile to bude možné (nadpoloviční spoluvlastnický podíl), noví vlastníci jednotek.

Pokud Vám není developer ochoten vyjít vstříc ve Vaší žádosti (opravdu nemusí), jedinou možností je pokusit se tuto změnu dohodnout v budoucnu s ostatními spoluvlastníky. Ovšem pokud má Vaše stání nějakou obecnou nevýhodu, pochybuji o ochotě jiného spoluvlastníka k jeho dobrovolné výměně.

Magisterix