Váš dotaz je poněkud nejasný, Omezím se proto pouze na poučení nad údaji o polohových redukcích našeho velkého domu (cihlový s betonovým skeletem). Podle polohy rozlišujeme 6 skupin místností. Rozsah hodnot redukcí v %, o které byl snižován počet dílků, byl před zateplením nula u středních místností až 77 u rohových podstřešních místností. Po zateplení se redukce snížily v průměru asi na polovinu. Snížení nebylo stejné u všech skupin. Bylo ovlivněno sílou použité izolační vrstvy na vnějších plochách domu. Neuvádím hodnoty podrobně, protože se redukce nedají opisovat od jiných domů.

Doplním ještě poznámku ke dvěma možným a snadným způsobům stanovení redukce, které jsem já využíval ke kontrole. Snadný způsob je využití statistických údajů o počtech dílků „spotřeby“ jednotlivých místností, nejlépe za období několika let. Stanovíme průměry spotřeby za skupiny jejich polohy v domě a z nich určíme velikost redukce tak, abychom dostaly hodnoty spotřeby všech skupin na stejnou úroveň. Tento způsob je nouzový a využitelný spíše pro ověření věrohodnosti používaných redukcí. Nespolehlivé jsou hodnoty pro skupiny s malým počtem místností (podstřešní a nadzemní místnosti na štítu). Dají se ošetřit další korekcí, dopočítanou z kombinace dvou příbuzných skupin.

Lepší, ale náročnější způsob je vypočítat teoretické úniky vnějších stěn obálky bytů. Způsob je pracný zvláště při rozmanité skladbě tvaru a velikosti bytů (v našem domě jsem měl 21 skupin). Dělal jsem vlastní „průzkum“ těchto dvou způsobů stanovení redukcí za dobu 10 let a zjistil jsem, že průměr ročně pořizovaných „statistických“ redukcí, se značně blížil hodnotám stálých redukcí stanovených podle velikosti úniků. Větší rozdíly mezi oběma způsoby se vyskytovaly u rohových podstřešních bytů. Z toho vyplývá, že i statistické stanovení polohových redukcí je lepší, než použití nějakých obecných tabulek. FrantaF