Pane Studený, připojuji čistě praktickou odpověď pro Vás. Napsal jste: „Zaúčtování je provedeno tak, že je pokryt nejprve předpis do FO a zbytek je zaúčtován jako úhrada [záloh na služby]. Pokud není provedena žádná úhrada, je i tak zaúčtována úhrada předpisu FO a na úkor toho se zvýší dluh v [zálohách na služby].“

Domnívám se, že obojí je nesprávně. Nemáte žádný „FO“, ani „předpis do FO“, jak jste tvrdil, ale budu předpokládat, že tím míníte dlouhodobou zálohu (DZOÚ) na opravy v následujících obdobích. Pak ovšem vyšší prioritu má úhrada záloh na služby, neboť SVJ z těchto záloh průběžně hradí svým dodavatelům za teplo, vodné, stočné; neplacení by mohlo mít za následek ukončení dodávek pro dům z důvodu porušení smluvních podmínek. Naopak dlouhodobá záloha na opravy domu je určena na budoucí opravy, jejichž potřeba teprve nastane, které zpravidla nejsou ani objednány a neexistuje ještě smluvní povinnost SVJ k úhradě nějakých částek. Priorita úhrady těchto záloh je tedy nižší.

Zcela nesprávný a protiprávní je postup, kdy věřitel svévolně ponižuje účet již zaplacených záloh vlastníka a přesouvá připsané prostředky dodatečně jinam. Jestliže věřitel již přijal plnění na určitý účel a v účetnictví je zařadil konkrétním způsobem, šlo o právní úkon. Není oprávněn dodatečně toto přiřazení měnit podle toho „jak se car vyspal“.

Správný způsob je po skončení zúčtovacého období vyčíslit náklady na služby, porovnat je s uhrazenými zálohami na služby a případný přeplatek lze pak započíst vůči jiné pohledávce za dlužníkem.

lake