Teoreticky máte pravdu. V praxi postačí ve většině případů postupovat jednodušším způsobem:

Odpovídají předepsané zálohy na správu skutečným výdajům na správu za minulé období (za posledních několik let)? Pokud ano, lze předepsané zálohy na správu pokládat za přiměřené a platím je. Pokud ne, pokládám je bez bližšího odůvodnění za nepřiměřené a neplatím. (Přičemž ono odůvodnění prozkoumám a v případě potřeby snadno napadnu právě pro nesoulad se skutečnými náklady.) Tímto postupem se vždy zálohy zpětně srovnají se skutečností bez nějakého složitějšího prognózování.

Ostatně stejně se postupuje u plateb za služby, když i u služeb je přesně stejný problém: typicky jsou náklady každoročně stejné, ale mimořádně se mohou odchýlit.

Shrnutí: Zálohy předepisuji a hradím ve výši skutečných nákladů.