Hlavně vy, bývalí nájemci družstevních bytů, přece musíte bezpečně vědět, proč jste vlastně družstvu platili – jaký byl právní důvod pro vaše platby: zda šlo o zálohy, nebo nájemné na základě nájemní smlouvy, nebo obojí. Ptáte se tedy na věc, kterou znáte jen vy sami. S tím by mělo být v souladu účtování o částkách přijatých družstvem.

Jestliže družstvo vytvářelo z přijatého nájemného fond oprav jako daňovou rezervu podle zákona č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, musí k tomu povinně mít oddělený bankovní účet a schválená písemná pravidla pro tvorbu a čerpání tohoto fondu. Pokud jste poslali družstvo do likvidace s kladným zůstatkem rezervního fondu, zaplatí z něj nyní zcela zbytečně daň z příjmu. Šlo to samozřejmě řešit jinak.

Jestliže družstvo vytvářelo fond oprav z nájemného pouze jako účetní rezervu, šlo o příjem podléhající v daném zúčtovacím období zdanění daní z příjmu právnické osoby, viz zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu. Jak se v družstvu účtovalo o přijatých částkách víte jen vy sami.

Pochybuji, že by slovní záměna DZOÚ=FO byla běžná. Ona není ani možná. Přijaté zálohy jsou cizím zdrojem a jejich přijetím vzniká v účetnictví závazek vůči plátci zálohy. To je zásadní rozdíl proti příjmu z nájemného.

Žádná normálně řízená organizace, žádný odpovědný statutární orgán, účetní, daňový poradce, likvidátor, ani žádný kontrolor z Finančního úřadu nemůže svévolně zaměňovat vlastní zdroje a cizí zdroje. Odvod daně z příjmu je předmětem pečlivé kontrolní činnosti Finančních úřadů.

lake