Pane Petře, máte pravdu v tom, že věc není jednoznačně upravena zákonem. Vy stavíte rozhodování na shromáždění jako jedinou možnost – jako by by vlastníci jednotek měli zákaz rozhodovat mezi sebou i jinak. Tak tomu ale vždy není. Cituji z rozsudku Nejvyššího správního soudu 9 As 73/2010 ze dne 24. března 2011:

„Nejvyšší správní soud na tomto místě shrnuje, že jde-li o modernizaci, rekonstrukci, stavební úpravy a opravy jednotky, jimiž se nemění vnitřní uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu, jimiž se nemění ani vzhled domu, a nemají-li tyto práce za důsledek změnu užívání stavby či změnu stavby, postačuje pro oprávnění ke stavbě souhlas tříčtvrtinové většiny všech vlastníků jednotek.
Pro tento souhlas není založena pravomoc společenství vlastníků či jejich shromáždění, proto se jedná o vyjádření vůle každého konkrétního vlastníka jednotky v domě; bez toho, že by tato vůle měla být vyjádřena hlasováním na shromáždění vlastníků. “

Můj názor je ten, že rozhodování o způsobu užívání společných částí domu je rozhodováním mezi vlastníky jednotek o společné věci, stejně jako rozhodování podle § 11 odst. 5, které řešil NSS. Proto při absenci výslovné právní úpravy je možno připustit rozhodování o věci zákonem neupravené jak na shromáždění, tak i mimo ně. Navíc zde došlo k nepochybnému uzavření soukromoprávní písemné smlouvy se třemi čyvrtinami vlastníků jednotek. Účastníci této smlouvy jsou jejím obsahem vázáni a to jim nedovoluje platně rozhodovat jinak, dokud účastník smluvní vztah řádně neukončí (nevypoví). A to nehovořím o tom, že usnesení shromáždění je možno označit za neplatné pro neuvedení otázky v pozvánce.

lake

_{P.S. Mám k rozsudku NSS zásadní výhradu z jiného důvodu (který se netýká této diskuse), ale názor že není nezbytné vždy rozhodovat na shromáždění považuji za zajímavý.}