Zastoupení na shromáždění dle 26 Cdo 1051/2019

Rozhodnutí NS

26 Cdo 1051/2019

Soud: Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí: 06.02.2020

Spisová značka: 26 Cdo 1051/2019

ECLI: ECLI:CZ:NS:202­0:26.CDO.1051­.2019.1

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Společenství vlastníků jednotek

Zastoupení

Dotčené předpisy: § 436 a násl. o. z. § 1209 o. z.

§ 1185 odst. 2 o. z.

Kategorie rozhodnutí: B

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

26 Cdo 1051/2019–140

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci navrhovatele Z. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Nivnická 388/12, za účasti Společenství vlastníků jednotek domu č. p. XY v XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Barborou Brucknerovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, Havlíčkova 864/4, o určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 197/2017, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2018, č. j. 8 Cmo 78/2018–92, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2018, č. j. 8 Cmo 78/2018–92, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2018, č. j. 28 Cm 197/2017–45, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem došlým soudu dne 25. 7. 2017 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na shromáždění Společenství vlastníků jednotek domu č. p. XY v XY dne 26. 4. 2017 (dále též jen „Usnesení“, „Shromáždění“, „Společenství“) pod body 3, 4, 5. Shromáždění bylo svoláno k projednání a schválení mj. výsledků hospodaření Společenství za rok 2016, účetní závěrky, plánu hospodaření pro rok 2017, měsíčních příspěvků členů na správu společných částí podle § 1180 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a vyúčtování služeb. Na Shromáždění se dostavil v čase určeném na pozvánce, a to i se svým zástupcem P. P., nebylo jim však umožněno zúčastnit se Shromáždění společně, zástupce Společenství (svolavatel Shromáždění) jim sdělil, že bude vpuštěn jen jeden z nich. Tím, že mu bylo zabráněno v účasti na Shromáždění, a tedy i výkonu dílčích práv plynoucích z účasti, byla zásadním způsobem omezena jeho základní práva upravená stanovami Společenství, a má proto důležitý důvod ve smyslu § 1209 o. z. pro přezkum přijatých rozhodnutí. Za problematické považoval i místo konání Shromáždění, neboť to se konalo v jednotce XY, a její vlastník J. Č. jim sdělil, že si do svého bytu může pustit, koho chce. Souhlasil-li však s konáním Shromáždění ve svém bytě, neměl kterémukoliv členovi Společenství bránit ve vstupu do bytu a účasti na Shromáždění.

Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 11. 2018, č. j. 8 Cmo 78/2018–92, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 11. 1. 2018, č. j. 28 Cm 197/2017–45, kterým návrh zamítl a uložil navrhovateli povinnost zaplatit Společenství náklady řízení ve výši 10.200 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Za správná považoval zjištění soudu prvního stupně, že navrhovatel je vlastníkem jednotky XY v budově č. p. XY s podílem na společných částech ve výši 5141/43351, v budově je celkem 8 jednotek. Dne 26. 4. 2017 se konalo Shromáždění, jehož programem bylo pod body – 3/ projednání a odsouhlasení výsledků hospodaření SVJ a schválení účetní závěrky za rok 2016; 4/ schválení návrhu plánu hospodaření pro rok 2017, schválení měsíčních příspěvků členů SVJ na provoz a správu společných částí domu podle § 1180 odst. 1, 2 o. z. a jejich splatnosti; 5/ rozhodnutí shromáždění vlastníků k vyúčtování služeb spojených s užíváním jednotek. Na začátek Shromáždění se dostavil navrhovatel se svým zástupcem P. P., předložil ověřenou plnou moc, protože však přítomní členové Společenství trvali na tom, že Shromáždění se smí zúčastnit jen jeden z nich, a oběma vstup na Shromáždění neumožnili, odešli a Shromáždění se nezúčastnili. Shromáždění poté proběhlo za účasti ostatních členů Společenství (89,9% hlasů) a 100% hlasů přítomných vlastníků byla přijata Usnesení, kterými byl schválen výsledek hospodaření a účetní závěrka za rok 2016 (bod 3), rozpočet na rok 2017 – přijata byla varianta II., podle níž budou členové Společenství od 1. 5. 2017 platit příspěvky na správu domu a pozemku ve výši 18 Kč/m2, příspěvek správci ve výši 118 Kč a na ostatní správní činnost 250 Kč (bod 4) a vyúčtování služeb spojených s užíváním jednotek (bod 5).

Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nebyly splněny předpoklady pro přezkum napadených usnesení podle § 1209 o. z., neboť nebylo rozhodováno o záležitostech, které přímo zasahují do samotného postavení vlastníků jednotek, do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska jeho využití, a nedošlo ani k extrémnímu navýšení výše příspěvků; není proto důležitý důvod, aby se soud mohl zabývat (ne)platností Usnesení. Navrhovatele nepovažoval ani za přehlasovaného vlastníka, jelikož se Shromáždění nezúčastnil, aniž by pro to měl vážné důvody. Poté, co mu nebyla umožněna účast na Shromáždění i s jeho zástupcem, odešel, ačkoliv se ho mohl zúčastnit sám (bez zástupce). Za správný považoval i závěr soudu prvního stupně, že řádnému průběhu Shromáždění nebránila ani skutečnost, že se konalo v bytové jednotce jednoho z členů Společenství, a to i s přihlédnutím k počtu osob, které se ho měly zúčastnit – v domě je 8 jednotek a za každou jednotku má právo zúčastnit se Shromáždění jedna osoba (§ 1185 odst. 2 o. z.).

Usnesení odvolacího soudu napadl navrhovatel dovoláním. Podle jeho obsahu má za to, že otázku znemožnění účasti na Shromáždění posoudil odvolací soud v rozporu s judikaturou (současnou) Nejvyššího soudu a otázka důležitého důvodu pro věcný přezkum přijatých rozhodnutí a volba místa konání Shromáždění nebyla (v těchto souvislostech) v rozhodnutích Nejvyššího soudu řešena. Měl za to, že za současné právní úpravy v občanském zákoníku účinné od 1. 1. 2014 již není použitelné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 701/2004, z jehož závěrů vycházel odvolací soud, a poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, řešící nově otázku zastoupení vlastníka jednotky na shromáždění v poměrech platné právní úpravy. Ta v § 438, 439 o. z. umožňuje zastoupení i více než jedním zástupcem, vyžaduje-li to nutná potřeba, o. z. ani nestanoví žádné omezení pro zastupování či hlasování při jednání shromáždění a žádným zákonným ustanovením není rovněž zakázána společná účast zmocněnce i zmocnitele na shromáždění. Prosazení závěrů odvolacího soudu by znamenalo znemožnění účasti všech osob v pozici poradce (právníka, řemeslníka, statika apod.) na shromáždění společně s vlastníkem. Shromáždění se zúčastnit chtěl, v účasti mu však bylo zabráněno, je proto v pozici přehlasovaného vlastníka. Nesouhlasil ani se závěrem odvolacího soudu, že soukromý byt je vhodný pro konání shromáždění. Nelze totiž ponechat na vůli vlastníka, koho do jednotky pustí, komu tedy umožní účast na Shromáždění. Za nesprávný považoval i závěr odvolacího soudu o neexistenci důležitého důvodu pro přezkum napadených usnesení. Nebyl-li vpuštěn se svým zmocněncem na Shromáždění, nemohl vědět, zda bylo např. usnášeníschopné, zda, jak a o čem se jednalo, zda byla přijata nějaká rozhodnutí. Napadeným usnesením bylo navíc rozhodnuto o příspěvcích na správu domu a pozemku v rozporu s prohlášením vlastníka i v rozporu se zákonnou úpravou. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, stejně jako usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné, neboť otázka, zda se vlastník jednotky může účastnit shromáždění společenství vlastníků současně se svým zástupcem, ani otázka, zda neumožnění účasti vlastníka jednotky na shromáždění společenství vlastníků jednotek je důležitým důvodem pro přezkum usnesení přijatých na takovém shromáždění, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 řešena.

Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

Judikatura dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1657/2018) je ustálena v názoru, že ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. zakotvuje právo vlastníka jednotky, nesouhlasí-li s usnesením přijatým shromážděním (o záležitostech náležejících do působnosti shromáždění), navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která je předmětem dotčeného usnesení. Účelem ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. je ochrana práv a oprávněných zájmů vlastníků jednotek, jakož i obecná ochrana zákonnosti ve vnitřních poměrech společenství, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou ve stanovách, a zprostředkovaně i ochrana všech dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny. Vzhledem k tomu, že při tomto rozhodování jde o zásah veřejné moci do soukromoprávních vztahů, je právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním omezeno z hlediska osobního, časového a věcného. Uplatnit je může jen přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Postupem podle § 1209 odst. 1 o. z. se lze domáhat jen určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním, naléhavý právní zájem na takovém určení navrhovatel prokazovat nemusí, (ne)platnost rozhodnutí shromáždění nemůže být přezkoumávána jako předběžná otázka v jiném soudním řízení (s výjimkou řízení o zápis skutečností, vzešlých z dotčeného usnesení, do rejstříku společenství vlastníků jednotek) a nelze ji ani posuzovat v řízení o žalobě podle ustanovení § 80 o. s. ř.

Odvolací soud, který se zabýval všemi hledisky, dospěl k závěru, že nebylo splněno hledisko osobní a věcné; v řízení nebylo sporu o splnění hlediska časového, tedy, že navrhovatel podal návrh před uplynutím prekluzivní lhůty.

Závěr odvolacího soudu, že navrhovatel není přehlasovaným vlastníkem, není správný.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5883/2017, ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 781/2018) nelze za přehlasovaného vlastníka považovat vlastníka, který se účastnil zasedání shromáždění a hlasoval při něm pro přijetí napadeného usnesení nebo se hlasování zdržel; není přitom podstatné, zda byl vlastník osobně přítomen na shromáždění či se nechal zastoupit třetí osobou, stejně tak jako důvod, pro který nehlasoval proti později zpochybněnému rozhodnutí. Přehlasovaným vlastníkem však může být výjimečně i vlastník, který se shromáždění neúčastnil (např. z vážných zdravotních či jiných obdobných důvodů) a s rozhodnutím nesouhlasí.

V usnesení ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1657/2018, pak Nejvyšší soud uzavřel, že umožňuje-li současná právní úprava (o. z.) zásadně každému nechat se při právním jednání zastoupit (§ 436, § 441 odst. 1 o. z.), je i vlastník jednotky oprávněn nechat se zastoupit na shromáždění jinou osobou (odlišnou od vlastníka jednotky), jestliže to stanovy společenství nevylučují. V rozhodnutí byla řešena situace, kdy se vlastník nemohl (nechtěl) osobně zúčastnit shromáždění, a proto udělil plnou moc k zastupování jiné osobě, která se posléze shromáždění (sama) zúčastnila a za vlastníka se účastnila i hlasování a rozhodování o (ne)přijetí usnesení podle programu shromáždění.

Každá osoba může jednat buďto osobně nebo prostřednictvím svého zástupce (§ 436 a násl. o. z.), institut zastoupení řeší nejen situace, kdy osoba sama právně jednat nemůže nebo to není vhodné, ale i situace, kdy sama sice jednat může, ale nechce (srovnej např. MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419 – 654. Praha: Leges, 2014, 39 – 99 s., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 1. vydání, 2014, s. 1657 – 1659). Dobrovolné (smluvní) zastoupení předpokládá dohodu o zastoupení, existence zastoupení pak sama o sobě nevylučuje, že by zastoupený nemohl jednat samostatně, zastoupený si pro tutéž záležitost může zvolit i více zástupců (§ 439 o. z.). Z žádného zákonného ustanovení přitom neplyne, že by se právního jednání, k němuž zmocnitel pověřil zmocněnce, mohl účastnit (být přítomen) jen jeden z nich.

Není důvod, proč by obecné zásady zastoupení neměly platit i pro právní jednání vlastníků jednotek. Vlastník jednotky může (jak vyplývá i ze shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1657/2018) udělit jiné osobě plnou moc k zastupování na shromáždění. Je věcí vlastníka, zda plnou moc udělil zmocněnci proto, že se nechce či nemůže shromáždění zúčastnit osobně – v takovém případě se shromáždění zúčastní jen jeho zmocněnec – nebo zda se jen nechce shromáždění účastnit sám (ať již z jakýchkoliv příčin – mají se projednávat otázky, u nichž má za to, že ke správnému rozhodnutí potřebuje radu odborníka, domnívá se, že by neuměl správně vyjádřit svůj názor, bojí se zúčastnit se shromáždění sám atd.) – v takovém případě se shromáždění zúčastní oba. S ohledem na význam a smysl institutu zastoupení nelze právo vlastníka jednotky nechat se zastoupit zúžit jen na situace, kdy nemůže být na shromáždění přítomen osobně. K opačnému závěru nelze dospět jen proto, že právo vlastníka jednotky zúčastnit se shromáždění společně se svým zástupcem není v občanském zákoníku výslovně upraveno; podstatné je, že zákon tuto možnost direktivně nevylučuje. Účasti více osob za jednu jednotku na shromáždění nebrání ani ustanovení § 1185 odst. 2 o. z. To sice předpokládá, že je-li jednotka ve spoluvlastnictví více osob, zvolí si jednoho společného zástupce, který za ně bude s osobou odpovědnou za správu domu (správce, společenství vlastníků) jednat, nevylučuje však jejich společnou účast na shromáždění. Účastní-li se shromáždění zástupce vlastníka jednotky, jedná za vlastníka, tedy vyjadřuje se k jednotlivým návrhům, hlasuje apod.; není přitom významné, zda se shromáždění účastní sám nebo společně s vlastníkem. Účastní-li se shromáždění společně, není vyloučeno, aby se před případným hlasováním poradili, nenaruší-li to průběh shromáždění. K omezení společné účasti vlastníka jednotky (více spoluvlastníků) a jeho zástupce (zejména v případě zmocnění více zástupců) může dojít jen výjimečně, např. v případě, že by vlastník jednotky zjevně zneužil tohoto institutu k narušení řádného průběhu shromáždění apod.

Z výše uvedeného vyplývá, že dostavil-li se navrhovatel na místo konání Shromáždění i se svým zástupcem a na Shromáždění nebyli vpuštěni, nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že se Shromáždění neúčastnil bez vážných důvodů; lze ho tedy považovat za přehlasovaného vlastníka. Na tomto závěru nic nemění ani tvrzení účastníka (Společenství), že poté, co navrhovatele s jeho zástupcem na Shromáždění nevpustil a navrhovatel odešel, změnil názor, avšak nepodařilo se mu ho již kontaktovat; i kdyby bylo prokázáno, nemohla by jít tato skutečnost k tíži navrhovatele.

Neobstojí ani závěr odvolacího soudu o neexistenci důležitého důvodu pro přezkum napadených usnesení.

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. usnesení ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2026/2019, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1717/2011, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 647/2012, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3844/2011), a to jak v poměrech zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, tak i v poměrech zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, dospěl k závěru, že je-li akcionáři (závěry byly vztaženy i na společnost s ručením omezeným) znemožněna účast na valné hromadě, jde o podstatné porušení jeho práv. Skutečnost, že akcionář neměl možnost ovlivnit vahou svých hlasů výsledek hlasování, není sama o sobě důvodem k závěru, že porušení zákona či stanov nemělo závažné právní následky. Platí-li tyto závěry pro obchodní společnosti (korporace), tím více musí platit pro společenství vlastníků, které je specifickou právnickou osobou založenou jen za účelem zajišťování správy domu a pozemku (§ 1194 odst. 1 o. z.) a jehož členem jsou povinně (ze zákona) všichni vlastníci jednotek (§ 1194 odst. 2 o. z.). Právo podílet se na rozhodování společenství realizuje vlastník jednotky zejména na shromáždění, které je nejvyšším orgánem společenství vlastníků (§ 1205, 1206 o. z.) a do jehož působnosti patří podle § 1208 o. z. všechny zásadní záležitosti týkající se nemovité věci (domu, pozemku) a její správy. Vlastník jednotky musí mít možnost toto své právo realizovat, proto musí být vždy o konání shromáždění vhodným způsobem vyrozuměn (§ 1207, 1221, 249 o. z.). Jestliže statutární orgán (případně vlastníci svolávající shromáždění podle § 1207 odst. 1 o. z.) znemožní vlastníkovi účast na shromáždění, ať již tím, že ho o svolání shromáždění neuvědomí (omylem či úmyslně), popř. mu neumožní vstup na shromáždění, závažně tím poruší jeho práva. Je-li vlastníkovi jednotky odepřeno právo podílet se na rozhodování shromáždění, má zpravidla důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatých na takovém shromáždění, a to bez ohledu na to, zda by velikost jeho hlasu sama o sobě ovlivnila výsledek hlasování.

Lze tak uzavřít, že existence důležitého důvodu ve smyslu § 1209 o. z. je zpravidla dána obsahem přijatých rozhodnutí, nemusí tomu tak být ale bezvýjimečně. Při zkoumání důležitého důvodu pro přezkum napadených rozhodnutí je třeba rozlišovat, zda vlastník jednotky měl možnost podílet se na rozhodování shromáždění. Měl-li vlastník jednotky možnost zúčastnit se shromáždění a tedy i podílet se na jeho rozhodování, je důležitý důvod pro přezkum přijatých rozhodnutí zpravidla jen tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Při zachování principu minimalizace zásahů moci veřejné do rozhodování soukromého subjektu není důvod, aby soud přezkoumával (ne)platnost všech rozhodnutí, tedy i těch, v nichž nebyla řešena žádná důležitá záležitost, jestliže všichni vlastníci měli možnost o nich rozhodovat. Byla-li však vlastníkovi odepřena možnost zúčastnit se shromáždění a podílet se tak na jeho rozhodování, jde o natolik závažné porušení zákona znemožňující výkon jeho práv, že je zásadně důležitý důvod pro přezkoumání přijatých rozhodnutí bez ohledu na jejich obsah; opačný závěr by ve svém důsledku vedl k rezignaci na jeden ze základních principů společenství vlastníků jednotek – rozhodování všech vlastníků o otázkách správy domu a pozemku.

Pro úplnost lze dodat, že shromáždění je třeba konat na místě, kam mají všichni vlastníci přístup, bez dalšího nelze za místo vhodné pro konání shromáždění vyloučit ani jednotku některého ze členů, nebude-li členům shromáždění vstup do této jednotky omezován či znemožňován.

Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správné, Nejvyšší soud ho podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). V dalším řízení soud posoudí, zda stanovy Společenství měly v době konání Shromáždění nějakou zvláštní úpravu účasti zástupců vlastníků na shromáždění a zda nejsou předpoklady pro aplikaci § 260 o. z. (viz usnesení Nejvyšší soudu sp. zn. 26 Cdo 1657/2018) a výjimečné nevyslovení neplatnosti Usnesení s ohledem na princip proporcionality.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 2. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj:

http://nsoud.cz/…85510018A2D3?…,