výroční zpráva českého soudnictví 2016
je zajímavé, že 68,99% přiznaných nároků u Okresních soudů v ČR je do 20.000 Kč a přitom dle tria Brzobohatá, Ferák, Dýšková rozhodnutí shromáždění o placení záloh na příspěvky v SVJ není důležité. (str. 27)
a taky je zajímavé, že 42,77% rozsudků okresních soudů je změněno (str. 25)
http://www.ceskatelevize.cz/…a_zprava.pdf
a takhle my si tu žijeme.
Všechny zdravím.
Při čtení zprávy jsem se musel hořce zasmát. Zpráva je sice za rok 2016, za 2017 rok asi teprve bude. Situace se prý stále zlepšuje a tak se těším, že se konce soudu dožiji (je mi 70 ale číslo 21 let na str. 59 mě však vyděsilo).
Asi měsíc mám připravený (stále jsem váhal) tento příspěvek:
Pořádám soutěž o dobu trvání soudního řízení. Do soutěže se přihlašuji se žalobou na neplatnost usnesení shromáždění, která došla na KS ÚL 28.11.2012 (meritum – nahrazení „dohody všech“ většinovým hlasováním – šlo o různou výši příspěvků do 955…) . „Oslavili“ jsme tedy vloni již 5. výročí trvání. Proběhlo 7 jednání (stání nebo sezení?) a stále není konec. Co je však potěšující, že žaloba zatím nebyla zamítnuta pro nedůležitost, nicotnost, neurčitost, (ne)proporcionalitu, konkludentnost, prošvihnutý termín, nedostatečnou delegaci nebo legitimaci, porušení stanov nemělo závažné právní následky, nově ani pro přepjatý formalismus (skoro všechno uplatnil právník SVJ), nebo jiný důvod pro hození žaloby do koše. Možná, že vše ještě může nastat, když čtu některé zdejší rozsudky. Stále však věřím, že dobré mravy zvítězí nad vykutáleností „některých“ a že jsme alespoň trochu právní stát. Snad se vyplní to o božích mlýnech.
Těm, kteří házejí z různých důvodů dopředu flintu do žita – je potřeba se nedat, hájit svoje práva a peníze a nebát se jít do toho třeba i soudně. Nebát a nestydět se za označení – je to „hajzlík“, který nás dal k soudu, soudí se s námi se všemi už 5 let ap.
Ke konci roku 2017 uplynulo 1 859 dní. Vejdeme se do grafů za rok 2017? – vlastně tam ani nemůžeme být – tam jsou jen pravomocně skončená řízení ? T.
a zná krajský soud judikát Nejvyššího soudu 31 Cdo 4294/2011 z 2.4.2014, ve kterém velký senát NS konstatoval, že dohoda = souhlas všech?
Velký senát se tudíž odchyluje od právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1253/2006 a v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3651/2009 a uzavírá, že shromáždění vlastníků jednotek se při stanovení výše příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku nesmí odchýlit od pravidla upraveného § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, aniž by byla nejprve uzavřena dohoda jakožto souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek, předvídaná citovaným ustanovením.
7 jednání pro takovou věc je fakt dost a 5 let je tragedie. navíc je to horší přesně o to, že výbory standardně dehonestují žalobce jako „sudiče“ apod. a klasicky právník SVJ nejedná v zájmu SVJ, ale v zájmu výboru.
fandím, ať to vyhrajete, a přeju si, aby bylo víc takových, co hájí svá práva!
Zdravím Tony, zamáčknu slzy smíchu a pokusím se napsat několik vět k tématu. Rozhodně musím uznat, že vaše SVJ má kreativního právníka. Ten „náš“ právník opakovaně navrhuje soudu zamítnutí (mé) žaloby, ale že bych si všimla proč, to teda ne. Já považuji za úspěch, že ho soud dosud nevyslyšel a že „furt jedeme dál“. Ale i já si občas kladu otázku, zda se dožiju konce. Víc napíšu, až budu vědět víc a, samozřejmě, dožiju-li se toho. Vám a všem dalším Statečným držím palce.
Já tedy nevím, o co se jedná, ale příspívá se podle spoluvlastnických podílů, je tedy různá výše příspěvků. To je normální a je to zákonné. Nenormální a taky nemorální podle mne je, aby vlastníci s různě velikými byty přispívali stejně. Tak nevím, jestli jsem se správně trefil do vašeho problému.
Zdravím. Je to složitější. O počátku a důvodu našeho sporu se lze stále dočíst zde:
http://www.portalsvj.cz/…dle-15-patna
Jedná se o příspěvky psané p. Ptáčkem a psané p. Ptáčkovi (nezapomenutelný Lake a jeho rady).
Zjednodušeně – za sklepní kóji (část společné části) jsme měli platit 12,50 z m2 a vlastníci samostatné „nebytové jednotky sklad“ (se všemi právy vlastníka – tedy i příslušným hlasovacím právem) měli platit jen 5 Kč z m2. Viz příspěvek p. Ptáčka : Část textu dohody přijatý 100% tehdejších vlastníků (ve skutečnosti 2 prvních vlastníků a „prodejce“, který vlastnil zbývajících 45 jednotek) – kde je vše popsáno tak, že tomu málokdo rozumí.
Po dobrém ani náhodou nechtěli vlastníci nebytů (2 ze 3 ve výboru) platit alespoň to stejné, jako ostatní za sklepní kóji. Dvouleté dohadování mě poprvé v životě dohnalo k soudu.
Judikáty: V žalobě zmiňujeme: Problematika uvedená v této žalobě již byla řešena řadou judikátů a to např.NS ČR 22Cdo 2038/2008, IV.ÚS 673/09, vrchní soud v Olomouci 5 Cmo 103/2011. Jako důkaz máme přiložen judikát 29 Cdo 3399/2010. Judikát Nejvyššího soudu 31 Cdo 4294/2011 z 2.4.2014 tehdy ještě nebyl. Když jsme se však zmínili o nějakém judikátu, tak nám soudce „vysvětlil“, že se jím nemusí řídit?
O celém dění okolo našich nebytů by již bylo možno popsat hodně stránek. Díky za palce. T.
při aplikaci judikátů je už dle NOZ situace jasná (§ 13 NOZ Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.).
před NOZ výše uvedené v § 13 dovodila judikatura např. http://www.profipravo.cz/index.php…
20. Jak Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny, jakož i z čl. 1 Ústavy České republiky. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 Ústavy České republiky) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit Jinými slovy, pokud nejde o situaci, kdy právní řešení bez dalšího vyplývá ze zákonného textu, obecný soud musí v odůvodnění dostatečným způsobem vysvětlit své právní úvahy s případnou citací publikované judikatury nebo názorů právní vědy. Argumentuje-li účastník řízení názory právní vědy nebo judikatury, musí se obecný soud s názory v těchto pramenech uvedenými argumentačně vypořádat případně i tak, že vysvětlí, proč je nepovažuje pro danou věc relevantní. Jen tak může být odůvodnění rozhodnutí soudu přesvědčivé a jen tak může legitimizovat rozhodnutí samotné v tom, že správný výklad práva je právě ten výklad, který soud zvolil [nález sp. zn. I. ÚS 403/03 ze dne 17. 8. 2005 (N 160/38 SbNU 277); či nález sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.)].
Poslední komentáře