Štěnice a náhrada škody
- V diskusi „Opakovaný výskyt štěnic“ se objevil tento názor: „Pokud máte průkazně, kdo je původcem, můžete po původci vymáhat úhradu dezinsekce (nesprávně deratizace) štěnic v celém domě“.
Názor přispěvatele o vymáhání úhrady na údajném „původci štěnic“ – to je amatérská a riskantní „rada“, která by pro SVJ mohla skončit neúspěchem a ztrátou v řádu desítek tisíc Kč. Každý prohraný soudní spor něco stojí. Štěnice totiž nemají mašličku, ani nemohou prokázat rodným listem a úředním razítkem ve kterém bytě se narodily …
Mohu připomenout nedávný rozsudek Městského soudu v Praze 70 Co 70/2020–251 ze dne 28.05.2020 (JUDr. Irena Nosková). V onom případě šlo o dům zamořený štěnicemi. SVJ objednalo desinsekci a pak vymáhalo zaplacenou částku na vlastnici jednoho z bytů (protože pracovník deratizační firmy prohlásil, že štěnice se v celém domě rozšířily z balkonu toho bytu).
- Společenství vlastníků Suchý vršek 2111 v Praze 5 žalovalo vlastnici bytu v domě o částku 84012 Kč (a k tomu úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24.12.2015 do zaplacení).
- SVJ založilo svůj údajný nárok na tom, že společenství muselo nechat provést zásah proti štěnicím, které se měly v domě rozšířit údajně z jednoho bytu.
- Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl že žalovaná (vlastnice bytu) je povinna nahradit škodu s úrokem z prodlení (rozsudek 26 C 274/2016–157 ve znění opravného usnesení 26 C 274/2016–229).
- Městský soud v Praze jako soud odvolací zrušil tento judikát a uložil žalobci (SVJ) povinnost uhradit žalované (vlastnici jednotky) náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně 33600 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 11551 Kč.
- Celkem tedy žalobce (SVJ Suchý vršek 2111 v Praze 5) nedostalo nic. Naopak muselo zaplatit žalované částku 45151 Kč; a k tomu ještě je třeba připočíst další desítky tisíc, které SVJ uhradilo na odměnách svým advokátům v průběhu dlouholetého sporu.
|
Citace z rozsudku Městského soudu v Praze 70 Co 70/2020–251: 9. Žalobce v této souvislosti zdůraznil, že není důležité, kdy se žalovaná dozvěděla o výskytu škody, neboť „škoda je způsobena i nedbalostně, a fakt, že žalovaná v bytě nebydlela, ji odpovědnosti nezbavuje“. S tím nelze souhlasit. Zákon totiž nekoncipuje odpovědnost fyzické osoby za škodu způsobenou v běžném životě jako odpovědnost objektivní. Odpovědnost za nedbalost není totéž co objektivní odpovědnost. Také soud I. stupně pochybil, pokud (odst. 11 odůvodnění rozsudku) konstatoval, že zákonnými předpoklady pro vznik obecné odpovědnosti za škodu jsou jednání či opomenutí, které je v rozporu s právními předpisy (rozpor mezi tím, jak příslušná osoba jednala, popř. opomenula jednat, a jak jednat měla, aby dostála povinnosti uložené jí právním předpisem), vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi nimi. Stranou jeho pozornosti při tom zůstala ještě jedna zásadně relevantní okolnost, kterou je zavinění. Nekoncipuje-li zákon odpovědnost za škodu výslovně jako odpovědnost objektivní – tj. odpovědnost, která nastává bez ohledu na zavinění – musí být škodní jednání zaviněné, aby bylo způsobilé přivodit následek v podobě odpovědnosti za škodu. Tvrzená odpovědnost žalované za porušení obecné prevenční povinnosti však pod zákonem stanovené případy objektivní odpovědnosti (odpovědnosti nezávislé na zavinění) nepatří. 10. Žalobce zdůraznil, že žalovaná zanedbala prevenční povinnost, když výskyt štěnic v bytě mnoho měsíců neohlásila, ačkoliv o něm musela nebo měla vědět. To je však pouhá spekulace, na níž závěr o odpovědnosti žalované za vynaložení nákladů na dezinsekci domu spravedlivě založit nelze. Nikdo netvrdil, tím spíše neprokazoval, kdy skutečně a jak konkrétně se měla žalovaná o výskytu štěnic v bytě dozvědět – tím spíše pak ne o tak masivním výskytu, který by měla nahlásit SVJ, popř. začít řešit i osobně. (…) 11. Vzhledem k výše vysvětlenému nelze než uzavřít, že nebylo prokázáno zaviněné jednání žalované, jímž by porušila svou obecnou preventivní povinnost, a nebylo zjištěno (postaveno najisto) ani jiné jí zaviněné porušení jiných právních předpisů či stanov SVJ. Odvolací soud proto neshledává právní důvod, proč by měla žalovaná zaplatit žalobci k náhradě škody žalovanou částku s příslušenstvím. |
Výsledek sporu byl předvídatelný. SVJ nikdy neprokázalo (ani se o to nepokusilo) že by se štěnice v domě rozšířily právě z bytu žalované. Pouhé tvrzení pracovníka deratizační společnosti o ohnisku nákazy smetl soud se stolu jako nepodložený subjektivní názor.
A i kdyby snad bylo bývalo možné nějak prokázat odkud se štěnice po domě rozšířily, spor by nejspíše dopadl stejně. Pak by žaloba ztroskotala na nemožnosti prokázat vlastnici bytu zavinění. SVJ by muselo nejen tvrdit, ale také prokazovat, že škoda vznikla v příčinné souvislosti se zanedbáním povinnosti škůdce (uložené zákonem či sjednané smlouvou), nebo jednáním škůdce v rozporu s „dobrými mravy“.
Justitianus
Pro zajímavost k tomu uvedu obecně formulovaný názor právníka Michala Klusáka na shodnou problematiku – citováno z textu na webu https://www.tyden.cz/…klusak_1302/.
|
Jedná se o tzv. speciální ochrannou dezinsekci dle zákona o ochraně veřejného zdraví (…). Dle platné právní úpravy je tedy společenství vlastníků povinno provádět speciální ochrannou dezinsekci, a to bez ohledu na náklady s tím spojené. Vzhledem k tomu, že povinnost zajistit speciální ochrannou dezinsekci ukládá zákon společenství (nikoli jednotlivým vlastníkům jednotek), a to i v jednotlivých obytných místnostech (tedy bytech) a nebytových prostorech, mám za to, že náklady s tím spojené hradí společenství. Jedná se o náklady na správu domu ve smyslu § 1180 občanského zákoníku a § 7 nařízení vlády č. 366/2013 Sb., na které přispívají vlastníci jednotek ve výši odpovídající podílu na společných částech, není-li stanovami určeno jinak. Na náhradu nákladů spojených s provedením asanačních prací dle mého názoru společenství vůči vlastníků jednotek nárok nemá, neboť v daném případě nelze uplatnit odpovědnost vlastníků za porušení obecné prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 občanského zákoníku ani za porušení povinnosti stanovené zákonem ve smyslu § 2910 občanského zákoníku. |
Mgr. Michal Klusák je absolventem právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, s praxí více než 20 let. Je hlavním partnerem Klusák Advokátní Kancelář Law Firm, specializující se na právo a problematiku bytového spoluvlastnictví, společenství vlastníků a bytových družstev.
Na závěr pozorňuji, že Michal Klusák se mýlí když tvrdí že „povinnost zajistit speciální ochrannou dezinsekci ukládá zákon společenství (nikoli jednotlivým vlastníkům jednotek)“. Na vině je jeho neznalost zákona. Jistě jste si toho povšimli sami.
Podle § 57 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. o veřejném zdraví platí, že [s]peciální ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci je povinna (…) zajistit (…) každá osoba při likvidaci původců nákaz, při zvýšeném výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů. Jde-li o obytné místnosti, pobytové místnosti a nebytové prostory nesloužící k podnikání, má povinnost podle věty první vlastník nemovitosti nebo společenství vlastníků.
Z uvedeného plyne, že na vlastníka jednotky dopadá zákonem uložená povinnost podle § 57 odst. 2. Jednotka je totiž věc nemovitá. Porušení této povinnosti je přestupkem podle § 92l zákona:
|
§ 92l Přestupky na úseku dezinfekce, dezinsekce a deratizace (3) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba uvedená v § 57 odst. 2 se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 57 odst. 2 nezajistí provedení speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce nebo deratizace. |
Proto je nesprávné Klusákovo tvrzení, že s ochranou desinsekcí nemá vlastník jednotky nic společného (a že ji nemusí ani zajistit ani hradit).
Justitianus
Pane Justitiane,
potřebujete opět usměrnit, a to masivně. Pokud zákonodárce něco stanoví ohledně nemovitosti, týká se to pouze nemovitosti. Jednotka nikdy nemovitostí nebyla. Pokud se domníváte opak, uveďte zde § .
Nafoukaného neználka usměrním rád a kdykoliv.
|
89/2012 Sb. § 1159 Jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Jednotka je věc nemovitá. |
Justitianus
„Jde-li o obytné místnosti, pobytové místnosti a nebytové prostory nesloužící k podnikání, má povinnost podle věty první vlastník nemovitosti nebo společenství vlastníků.“ (Vložil Justitianus, 20. Leden 2022 – 11:23)
Pane Justitiane,
prosím přeložit Vámi uváděné do srozumitelštiny. V domě je řada místností jiných než uvádíte (tj. jiných než obytné místnosti, pobytové místnosti a nebytové prostory nesloužící k podnikání). Tam uvedenou povinnost nemá ani vlastník nemovitosti ani společenství vlatníků. Kdo ji tedy má? Nebo ji nemá nikdo?
Rozsudek Městského soudu v Praze 70 Co 70/2020–251 ze dne 28.05.2020 (JUDr. Irena Nosková) je přístupný ve veřejné sbírce judikátů, kterou vede ministerstvo spravedlnosti.
Justitianus
Jenže rozsudek je postaven na tomto cituji:
Fakt, že žalovaná bytovou jednotku vlastnila, z ní nečiní osobu objektivně odpovědnou za vše, co v souvislosti s jednotkou nastane. Prokázáno bylo, že jednotku koupila s nájemníkem, který v ní bydlel již několik let a měl tam bydlet do r. 2017.
Tedy, že vlastník bytu neodpovídá, pokud nebydlel a nevěděl (štěnice měl nájemník, ne vlastník!)
A vy jste původně tvrdil, že žaloba by neuspěla na bydlícího vlastníka, což ale nemusí být nutně pravda, že ano?
Pojďme tedy diskutovat o tomto aspektu. Bydlící se přiznal, máme prokázáno, že byl první, dezinsekční firma potvrdila, že u něj je toho nejvíc, správně zažalujeme bydlícího (a ne nevědoucího pronajímatele), je šance na úspěch? Za mě ANO!
Jen mi teď hlodá, když nájemce vytopí sousedy, kdo má tu odpovědnost, KOHO VYZVAT, ŽALOVAT?
- AndyJr napsal: „A vy jste původně tvrdil, že žaloba by neuspěla na bydlícího vlastníka (…).“
Nic takového jsem nikdy netvrdil.
Nevím nic ani o tom že by „bydlící se přiznal“. Přiznal k čemu, podle Vás? Žalobce nic takového netvrdil. Soud nic takového v rozsudku nezmínil. Vymýšlíte si, nebo máte nějakou podloženou informaci z jiného zdroje?
Zažalovat může kdokoliv kohokoliv. Chcete-li prohrát spor, klidně zažalujte kvůli štěnicím v domě třebas nájemce bytu, podnájemce, nebo squattera který okupuje byt bez právního důvodu. Stejně jako kdyby šlo o vlastníka bytu, budete povinen nejen tvrdit, ale také prokazovat:
- že vznikla škoda;
- že žalovaný porušil povinnost uloženou mu smlouvou nebo zákonem (a k tomu soudu doložíte kterou konkrétní povinnost porušil a kterým právním předpisem, smlouvou či dohodou je tato povinnost uložena);
- že porušení povinnosti žalovaným je v příčinné souvislosti se vznikem škody.
Totéž platí pro poškození bytu vodou z jiného bytu. Je směšný Váš názor, že za každou škodu je odpovědný někdo konkrétní, koho můžete vyzvat k úhradě, případně zažalovat a inkasovat. Tak tomu samozřejmě v reálném světě není.
Justitianus
Takže kdo zaplatí mě vytopený byt od bytu nade mnou, nájemce nebo vlastník?
Mluvte jasně, lojerštinu nechte být.
Možná si to zaplatíš sám, protože jsi trubka a nepojistil sis byt.
Justitianus
Radko, zase žvaníte. Pokud nerozumíte tomu co jsem napsal, držte klapačku. Já nemohu za to, že nejste schopna pochopit jednoduchou větu v českém jazyce.
Pletete se. Pojištěná osoba dostane náhradu škody od své pojišťovny. Pojišťovna pak může zjišťovat viníka a pokud se jí to podaří, bude na něm vlastním jménem vymáhat náhradu. Máte v hlavě bramboračku, Radko.
A do třetice: Nikdo zde netvrdil, že by snad byl znám „viník“. O takový případ nejde. Naopak: celý judikát v úvodním příspěvku je o stavu, kdy žádný viník znám není. Zkuste se zorientovat v čase a prostoru. Děkuji.
Justitianus
Poslední komentáře