Rozúčtování nákladů na vytápění je možno také kontrolovat.

Vložil FrantaF, 15. Prosinec 2010 - 15:20 :: Vytápění

V poslední části článku o nespolehlivosti rozúčtování nákladů se Ing. Klokočník vyjádřil, že jeho článek má pomoci vlastníkům, orientovat se v rozúčtování, případně se účinně bránit. Obsah článku mi připomínal spíše reklamu na denostupňovou metodu, ale cíl je ušlechtilý. Napadlo mě, že bych mohl také přispět malým podílem k orientaci vlastníků. Všichni víme o jisté nespolehlivosti měření a víme také, že její nebezpečí se snižuje tím, že se pro zainteresovanost spotřebitelů, využívá pouze část nákladů na vytápění. Článek chce vyvolat dojem, že jsme postiženi téměř všichni nulovými náměry a jen doporučovaná metoda měření nás může účinně ochránit. Před nedávnem podobně pan Kulhánek posuzoval úroveň rozúčtovatelů, kteří nechtějí akceptovat jeho specielní využití koeficientu výkonu tělesa.

Nesetkal jsem se s příspěvkem, který by zde zvyšoval orientaci vlastníků radou, jak se přesvědčit o věrohodnosti rozúčtování vlastního domu „vlastními silami“. Takovou kontrolu dělám již několik let a ne zbytečně. Přivedla mě k tomu chyba, která způsobila značné odchylky od správných hodnot nákladů u řady bytů, hned na počátku měření. Svůj výpočet v jednoduché formě sešitu programu Excel, který jsem si pro účel kontroly vytvořil, může zájemcům posloužit k inspiraci, případně využití. Výpočet má čtyři propojené listy, které mohou být použity také samostatně. Výpočty jsou pro názornost doplněny grafy.

První list počítá orientační hodnoty redukcí pro skupiny bytů znevýhodněných polohou. Orientační hodnoty proto, že výpočet redukce je založen na předpokladu, že průměrný spotřebitel tepla se s velkou pravděpodobností chová správně. Redukce proto neplatí u domů s malým počtem bytů. Neplatí ani při velkém počtu bytů u skupin s malým počtem místností, například nárožní byty. Pro tyto malé skupiny je však možno korekce upřesnit na základě hodnot skupin s blízkými vlastnostmi a větším počtem místností. Potřebné vstupní hodnoty: počet dílků každé místnosti a přiřazení místnosti ke skupině znevýhodněných. Pokud požadujeme redukce za severní stranu, označení místností na severní stěně a velikost redukce v % (předpokládám jednotnou redukci). Výstupem jsou redukce skupin místností a počty přepočtených dílků každého bytu.

Druhý list na základě uvedených výstupů, zadaného poměru základní a spotřební složky nákladů a velikosti plochy každého bytu, ověří dodržení limitů pro velikost odchylky od průměru a v případě překročení hranice stanoví velikost dodatečné redukce a upraví počet dílků. Pokud uvedeme skutečnou výši celkových nákladů, stanoví pro každý byt obě složky nákladů ve skutečné výši. Pokud ji neznáme, zadáme libovolnou náhradní hodnotu, které pak budou náklady odpovídat.

Další dva listy přebírají buď hodnoty dílků odečtených a výsledných (list „Dílky“), nebo hodnoty spotřební složky nákladů (list „Náklady“). Mimo to samozřejmě velikost plochy bytů a podíl jednotlivých složek nákladů. Počítá se s tím, že použijeme ten list, pro který máme data. Odkazy na list „Rozdělení“ nahradíme vlastními hodnotami. Výsledkem jsou skutečné redukce dílků a velikost odchylek od průměrných nákladů. Změnou podílu nákladů můžeme zjistit, jak by se asi změnilo rozložení odchylek od průměru. Pro kontrolu správnosti výpočtu tento orientační výsledek stačí. Zásadní kriteria podle vyhlášky jsou dvě, odchylka od průměru nákladů na m2 nesmí být větší než 40% a všechny byty stejné skupiny znevýhodnění musí mít srovnatelnou velikost redukce (mimo byty, kde byla provedena dodatečná redukce, poznáme je podle toho, že jsou při správném výpočtu na hranici povoleného limitu ±40%).

Pro zajímavost uvádím, že jsem srovnal výsledky tohoto jednoduchého výpočtu redukcí pro náš dům s hodnotami našeho dodavatele výpočtu a také s hodnotami redukcí našeho domu (96 bytů) stanovenými na základě úniků přes „obálky bytů“, které jsou specifické často pro jednotlivé byty. V našem případě je to 21 různých skupin bytů. Redukce se u jednotlivých bytů samozřejmě liší, ale odchylky nejsou významné, s výjimkou již dříve zmiňovaných skupin bytů na štítech.

Svůj původní sešit jsem musel značně změnit, protože jsem chtěl odstranit makra, která zjednodušovala výpočet a manipulaci s grafy. Nahradil jsem také třídění a kontingenční tabulky, abych omezil manipulaci pouze na vložení vstupních dat. Mohou se tedy objevit nějaké chyby. Stručné pokyny jsou uvedeny přímo v sešitu. Příliš jsem je nerozváděl, protože neočekávám velký zájem. Měl bych asi prozradit, že nejsem kvalifikovaný na teplo, ale snažil jsem se do této problematiky nahlédnout hlouběji.

Pod následujícím odkazem je složka na Internetu, ve které jsou tři soubory: „RozuctovaniN“ prázdný sešit verze 2007 (xlsx), „Rozuctovani“ prázdný a „Rozuctovani96“ příklad domu s 96 byty, oba verze 97–2003 (xls).

http://cid-57ae87edc9dfe38f.office.live.com/…aspx/.Public?…

Nový odkaz na OneDrive je http://1drv.ms/1lMD1BT

FrantaF

Štítky (beta): Přidejte nový štítek vepsáním, smažte kliknutím na křížek (pouze pro přihlášené). Zobrazte další diskuse s daným štítkem kliknutím na štítek. Seznam štítků.

Přidat komentář

K metodice rozdělování nákladů na vytápění

Vložil OK (bez ověření), 2. Květen 2014 - 11:11

V naprosté většině bytových domů se k rozdělování spotřební složky nákladů (50% nebo 60 % z celkových nákladů na vytápění) používají poměrové indikátory připevněné do středu otopného tělesa; na tomto jediném místě registrují povrchovou teplotu obou sousedních článků, která je pak považována za střední teplotu celého tělesa.

Samo MMR připouští, že uplatnění radiátorových indikátorů je pod vlivem systémových chyb. Nejčastěji je kritizováno to, že indikátory ve vytápěných bytech zaznamenávají veškeré teplo odebrané jednotlivými tělesy (a spotřebiteli je později vyúčtováno), přestože jeho část je díky prostupům tepla vnitřními stěnami objektu odsávána a zdarma spotřebována v bytech s uzavřenými nebo téměř uzavřenými termostatickými ventily.

Specialisté, kteří připravovali vyhlášku MPO č. 85/1998 Sb., si byli těchto problémů v rozdělování nákladů na provoz otopných těles dobře vědomi, a proto do ní zabudovali ustanovení, které zavazovalo správce objektu, aby se spotřební složka rozdělovala s použitím výpočtové metody, která umožní rozdělovat tuto složku podle dosahované průměrné vnitřní teploty jednotlivých místností s otopným tělesem.

Realizace tohoto ustanovení narážela v praxi na velmi složité problémy. Platná vyhláška č. 372/2001 Sb. proto tuto dikci nepřevzala, nicméně v průvodních dokumentech MMR prohlašuje, že vyhláška nadále vychází ze zásady, že se rozdělují náklady na tepelnou energii na vytápění, nikoliv množství tepla, které bylo dodáno jako ekvivalent tepelných ztrát bytu a celého objektu, tj. spotřebovalo se, aby byla zajištěna požadovaná tepelná pohoda v jednotlivých bytech. Jinak řečeno, hradí se náklady za úroveň poskytované služby, za dosahovanou tepelnou pohodu.

V zájmu uplatnění této zásady byl do vyhlášky vložen § 4 (4), podle kterého nesmí rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období.

Uvedené ustanovení stanoví pouze nepřekročitelné hodnoty měrných nákladů. V rámci těchto mezních hodnot je ponecháno na správcích, aby stanovili takové hodnoty, které co nejlépe vystihují místní tepelné poměry. V metodickém pokynu sami autoři vyhlášky upozornili, že spodní limit –40 % průměru objektu (odpovídá cca 13,5°C) může být použit jen výjimečně, například u dlouhodobě neobsazených nebytových prostor. V normálních případech musí být nastaven tak, aby minimálně odpovídal tepelné stabilitě objektu, za kterou je v praxi (nepřesně) považován tepelný bod, při kterém termostatické ventily standardně obnovují přívod topné vody do tělesa (16 nebo 18 °C). Horní limit +40 % průměru objektu pak odpovídá bodu, při kterém ventily uzavírají přívod topné vody (27 °C).

V návrhu novely vyhlášky autoři vycházeli z poznatku, že v bytových domech existuje určitá průměrná teplota; na té se podílí i byty s trvale uzavřenými ventily, které díky tomu neplatí za spotřební složku, a „profitují tak na úkor ostatních nájemníků v domě, kteří tento teplotní deficit musí vyrovnávat zvýšeným výkonem svých otopných těles včetně jeho úhrady.“

Za tuto průměrnou teplotu považují cca 17 °C (v řadě objektů se podobné i vyšší teploty vyskytují na nevytápěných společných chodbách), čemuž odpovídají měrné náklady ve výši 80 % průměru objektu (= – 20 % odchylka od průměru). Tato hodnota víceméně odpovídá dosavadní praxi.

Novela vyhlášky dále doporučovala snížit podíl základní složky nákladů na 30 % celkových nákladů. To znamená, že v bytech s trvale uzavřenými náklady, které neplatí náklady za provoz otopných těles, by měrné náklady poklesly na pouhých 30 % průměru objektu. V souladu s uvedeným spodním limitem by musely být v dalším kroku zvýšeny o 266 % (80/30).

Problém je v tom, že se k těmto krajním případům druží další byty s nízkými náměry indikátorů. Ve mně známých případech by se proto korekce týkaly 40–50 % bytových jednotek. Po této úpravě by pak všechny dotčené byty vykazovaly stejné měrné náklady ve výši 80 % průměru objektu. Operace tak bezpečně zlikviduje individuální příspěvky spotřebitelů k úsporám nebo plýtvání teplem. Navíc postup, při kterém se upravují pouze všechny vyšší a nižší měrné náklady než odpovídá povolenému intervalu odchylky a ostatní měrné náklady by se ponechaly beze změny, není možno považovat za objektivní.

Z uvedeného vyplývá, že se korekce spodním limitem mohou někdy týkat až poloviny bytových jednotek; stranou ponechávám skutečnost, že dosud platným horním limitem neproleze možná až 15 % dalších bytů. Podle mého názoru, podobné výsledky nelze považovat za věrohodné a tedy ani platné.

Až na poslední tři odstavce jsou informace striktně založeny na pramenech MMR; domnívám se, že je interpretuji co nejpřesněji. Diskutující by si měli nejprve ověřit, zda za výše uvedených podmínek (limity –20 %/+40 % průměru objektu), platí mé předchozí poznatky i pro jejich dům. Diskuse, která se utápí v subjektivních dojmech, nemá z tohoto hlediska žádný význam.

Přihlášení

Reklama

Podpořte nás

Víte že...

Kdo je online

Nová témata

Poslední komentáře

Anketa

Pojmy

Moderování diskuse

Rozúčtování nákladů na vytápění je možno také kontrolovat.

Volby prohlížení komentářů