Proč škodíte, pane Úředníku?
Zeptal jsem se pana Úředníka. Rozhovor probíhal asi takto:
- Škodíte, pane Úředníku.
- Ano, škodím, Neúřední osobo.
- Co Vás k tomu vede, pane Úředníku? Dělá Vám to radost? Nemáte lepší náplň času?
- Ani jedno, Neúřední osobo.
- Tak proč škodíte, pane Úředníku?
- Protože mohu, Neúřední osobo.
- Mohu s tím něco dělat, pane Úředníku?
- Zajisté, Neúřední osobo. Můžete podat žalobu k soudu.
- Proti Vám, pane Úředníku?
- Nikoliv, proti státu, Neúřední osobo.
- Vy to nějak pocítíte a přestanete škodit, pana Úředníku?
- Názorem soudu nejsem vázán, Neúřední osobo. Říká se tomu správní uvážení. Lidově formulováno, dělám, co já chci.
- Takže škodit budete dál, pane Úředníku?
- Zajisté, Neúřední osobo.
- Děkuji za vysvětlení, pane Úředníku.
Poslední komentáře