26 Cdo 607/2024 Schválené příspěvky a zálohy na služby se musí platit

26 Cdo 607/2024–142

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce Společenství vlastníků XY, zastoupeného JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, náměstí Míru 140/1, proti žalovaným 1) L. D., a 2) I. D., zastoupeným Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krokova 2776/59, o zaplacení částky 65.789,02 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 38/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2023, č. j. 7 Co 715/2023–119, takto:

1. Dovolání se odmítá.
2. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.888,40 Kč k rukám JUDr. Rudolfa Hrubého, advokáta se sídlem v Lišově, náměstí Míru 140/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobce (Společenství vlastníků XY – dále též jen „Společenství“), jakožto právnická osoba založená za účelem zajišťování správy tam specifikovaného domu (dále jen „dům“) a pozemku, se rozšířenou žalobou domáhal zaplacení částky 65.789,02 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na služby spojených s užíváním tam specifikované jednotky, jejímiž podílovými spoluvlastníky jsou žalovaní, a to za období od ledna 2022 do března 2023 s výjimkou úhrady za květen 2022.
2. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 4. 2023, č. j. 9 C 38/2022–93, žalobě vyhověl a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 65.789,02 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I); zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II).
3. K odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 7 Co 715/2023–119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II).
4. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně z toho, že výše příspěvků a záloh, které žalovaní nezaplatili, byla žalobcem předepsána v souladu se zákonem i jeho stanovami z října 2016, a že žalovaní dlouhodobě odmítají tyto náklady platit. Uvedl, že konkrétně žalovaní brojí proti splátce úvěru na výstavbu výtahu a na jeho provoz a údržbu s tím, že hlasování o stanovách ze dne 26. 10. 2016 a o výstavbě výtahu považují za neplatné. Tyto otázky však byly vyřešeny v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 65/2017 tak, že návrh žalovaných na určení neplatnosti usnesení shromáždění žalobce ze dne 26. 10. 2016 o schválení výtahů podle nových stanov ze dne 26. 10. 2016 a návrh o zákazu jednat podle stanov ze dne 26. 10. 2016 ohledně schválení výtahů byly zamítnuty. Výstavba výtahů z hlediska stavebních předpisů pak byla posouzena ve správním řízení. V nynějším řízení se proto těmito námitkami nelze zabývat. Uzavřel, že platby, jichž se žalobce domáhá, byly řádně předepsány a žalovaní je v rozporu s § 1180 odst. 1 a § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nezaplatili. Jestliže soud prvního stupně žalobě vyhověl, postupoval správně.
5. Dovolání žalovaných (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ale neshledal jej přípustným, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, zejména s usnesením ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2612/2022, a rozhodnutími v něm uvedenými (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. 3. 2023,

sp. zn. I. ÚS 501/23), jež se týkalo obdobné věci týchž účastníků a v němž se Nejvyšší soud se shodnými dovolacími námitkami již vypořádal.

6. Dovolatelé předkládají dovolacímu soudu k posouzení dvě otázky, jež podle jejich názoru doposud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Dovolací argumentace ve vztahu k první z nich zpochybňuje platnost rozhodnutí shromáždění Společenství o výstavbě výtahů a zřízení strojoven, s tím související zvýšení příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na služby, a samotnou působnost shromáždění Společenství o výstavbě výtahů rozhodnout.

7. Z žalobních tvrzení ovšem vyplývá, že žalobce se v souzené věci domáhá zaplacení dlužných příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na služby. Shora vymezené námitky dovolatelů proto předmětem sporu nejsou. Nadto nelze přehlédnout, že tyto otázky byly pravomocně vyřešeny v jiných řízeních, a již jen z tohoto důvodu se jimi v nynějším řízení nelze zabývat, jak ostatně přiléhavě vysvětlily soudy obou stupňů. Pro úplnost zbývá dodat, že takto přijaté závěry jsou souladné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021, či jeho usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016), na což nemůže mít vliv pouhá skutečnost, že dovolatelé se s nimi dlouhodobě odmítají ztotožnit.

8. Nepřípadná je rovněž další námitka dovolatelů (představující druhou právní otázku), podle níž byl k vedení řízení v prvním stupni ve skutečnosti příslušný krajský soud ve smyslu § 9 odst. 2 písm. l) o. s. ř., neboť jde o „rozhodování ve věci jednání společenství vlastníků jako celku (…), což je svojí povahou rozhodováním o statusové věci týkající se samotné podstaty právního života společenství vlastníků jednotek jako právnické osoby“. Jestliže totiž předmětem sporu nebyl přezkum procesu přijetí rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků (žalobce), tj. věc jednání shromáždění společenství vlastníků, ale již jen zaplacení dlužných příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na služby, rozhodoval v prvním stupně správně okresní soud (§ 9 odst. 1 o. s. ř.). O věcné příslušnosti bylo ostatně v dané věci rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023,

č. j. Ncp 31/2023–35.

9. Namítají-li dovolatelé, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou „nezákonná, neboť jsou nepřezkoumatelná“, nenapadají žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýkají odvolacímu soudu (případně i soudu prvního stupně), že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě pak takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.

10. Konečně dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelů, že dovoláním napadají rozsudek v celém rozsahu, tedy v obou jeho výrocích. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k němu postrádá jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v této části ani přípustné.

11. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání dovolatelů podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

12. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 9. 4. 2024

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu

Pozn.:

Ústavní stížnost byla odmítnuta II. ÚS 1776/24 z 24.7.2024

Hezký den!