§2, g) zák. č. 67/2013
Dobrý den, hledal jsem v diskusi, ale jednozačnou odpověď jsem nenašel. U osob rozhodných pro rozúčtování služeb se doba žití v bytě delší než dva měsíce v průběhu zúčtovacího období rozumí jako doba nepřetržitá nebo doba zjištěná sečtením dílčích nenavazujících dob?
Pro účely tohoto zákona se rozumí
g) osobami rozhodnými pro rozúčtování služeb
1. nájemce bytu a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou
žít v bytě po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího
období, nebo
2. vlastník jednotky, pokud jednotku nepřenechal do užívání a
osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu
delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období.
Zajímavá je otázka, jak chápat zejména bod 1. Je-li smluvní stranou na straně nájemce více osob, zda je pro účely nejen smlouvy, ale i určení rozhodného počtu osob, používáno v tomto tvaru jednotného čísla, i když smluvní stranou na straně nájemce je více osob. Pakliže jsou smluvní stranou např. 3 nájemci, z toho dva odjedou do zahraničí a v bytě nežijí, zda se tedy tito 3 nájemci pro rozúčtování počítají vždy jako 3 osoby, nebo jako jedna osoba, pakliže platí pravidlo, že „vlastník nebo nájemce se pro rozúčtování počítá vždy, bez ohledu, zda je v bytě přítomen či nikoli“.
Už se řešilo. Před zadáním dotazu jste si měl přečíst FAQ a
štítky.
http://www.portalsvj.cz/…ove-jednotce#…
lake
Tento odkaz jsem před položením dotazu našel, ale jediný výklad ve vláknu je ten Váš. „Zákon je formulován hloupě: napsali jej zmatkaři a schválili neználci, kteří nevědí ani co je počítání času. Doba „dva měsíce“ uvedená v zákonu je souvisle plynoucí čas od daného data do daného data. Něco úplně jiného by byl údaj „déle než 60 dní v kalendářním roce“. To by se sčítaly jednotlivé dny v průběhu celého roku.“ Z čeho usuzujete, že doba dva měsíce je souvisle plynoucí čas a nikoliv součet dílčích časových úseků. Podle tohoto výkladu tedy osoba, která by v bytě byla přítomná celé měsíce leden, březen, květen, červenec, září a listopad (tedy celkem 6 měsíců) by se nezapočítala, ale osoba která by byla přítomna po dobu leden, únor a březen (tedy jen tři měsíce) by se započítala. To postrádá logiku.
Zákon č. 67/2012 stanoví,že osobami rozhodnými pro rozúčtování služeb je vlastník/nájemce a osoby, „u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období.“.
Z uvedeného plyne, že doba „žití v jednotce s vlastníkem/nájemcem“ se počítá podle měsíců. Počítání doby (lhůty) určené podle měsíců stanoví Občanský zákoník takto:
| 89/2012 Sb. § 605 (1) Lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. (2) Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. |
Z uvedeného plyne, že doba určená podle měsíců plyne souvisle bez přerušení. Jinak by nemohlo platit, že její konec připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.
lake
Nenaznačuje náhodou slovní obrat „má se za to“ dispozitivnost? Pak by bylo možné v nájemní smlouvě, resp. ve stanovách SVJ, určit dobu jinak?
Máte za to, že se počítají pouze Ti, kdo vydrží v bytě nepřetržitě po dobu delší než dva měsíce?
(Vydržela jsem tak maximálně tři dny.)
Poslední komentáře