„…Takže ten kdo neměří má platit přesně 1.6 x tolik jako ten kdo měří. A jak jistě i sám vidíte, vyšlo…“

• jako konečný spotřebitel bych se děsil této „právní“ interpretace. Naštěstí není naše SVJ VIPA-zákazníkem a nemusíme to – nyní těsně před rozpočty za rok.2011 – narychlo hasit. Srovnejme:
   
  

  znění § 4 odst. 7 vyhlášky č. 372/2001 Sb.

  Neumožní-li konečný spotřebitel instalaci měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění, nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto konečného spotřebitele spotřební složka nákladů 1,6násobku průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky. Při výpočtu se postupuje podle přílohy č. 2 k této vyhlášce

  
  pan Patočka (=fy VIPA) z §4/7 vyvozuje:

  podíl mezi měřenými a neměřenými odběry je právě 1.6-sti násobek

  
  Neználek z §4/7 vyvozuje:

  pokud nelze náměr odběrného místa použít v §4/3 z důvodu nedodání náměru nebo jeho vadnosti vinou konečného spotřebitele, pak je 1.6-násobek KOEFICIENTEM který FIXNĚ ukusuje sousto ze „SS-koláče“ pro tohoto spotřebitele a zbytek „SS-koláče“ ponechá k rozúčtování/zkon­zumování „měřeným“ spotřebitelům podle §4/3

  
  Kdokoliv, ať sám srovná které z uvedených „vyvození“ má ke znění §4/7 blíže nebo které je jen zjevným nepochopením litery §-fu.
  
  
• ale alespoň jste tím nepřímo odpověděl na otázku zda máte případy (ZUJ), které by spadaly do kategorie „méně než 37.5% měřených odběrů podle plochy“ na které jsem se ptal. Nemáte.

Neználek