„…Nemá smysl, abych hledal další příklady z judikatury…“

Ne to opravdu nemá. Hledat další by bylo směšné vytloukání neznalosti gramatiky českého jazyka.

„vlastník“ je ten kdo něco „vlastní/má ve výhradním držení“ (něco co má cenu – zde byt)

• Ze slova „vlastník“ lze dovodit/předpo­kládat výhradní vlastnictví (z pohledu věci/majetku) nebo jen fakt, že dotyčný něco vlastní {z pohledu osoby}.
• Naopak předpona „spolu-“ indikuje, že nemovitost/věc/ma­jetek/právo má více vlastníků – (z pohledu věci/majetku – tedy spoluvlastníků)

(22 Cdo 1977/2001): „…zda právní předchůdci dovolatelů byli ke dni smrti vlastníky předmětných nemovitostí…“

• kdyby bylo uvedeno „…byli ke dni smrti spoluvlastníky předmětných…“ jistě by to posunulo význam ve směru kdy zdůvodnění by posuzovalo fakta v tomto SPOLU-vlastnickém kontextu který nepochybně soudce Spáčil na mysli neměl.
  Taky umím vytrhnout větu z tohoto rozsudku: „…byli ke dni úmrtí, to je 9. 3. 1970 J. S., 1. 7. 1972 F. S., podílovými spoluvlastníky části pozemkových parcel …“

(22 Cdo 781/2006): „…případě neoddělené části věci nelze přesně vymezit, kde začíná vlastnictví jednoho vlastníka a kde…“

• cit.„…Okresní soud v … výrokem pod bodem I. určil, „že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, a to každý z nich ideální …“

(22 Cdo 3929/2010): „…případě neoddělené části věci nelze přesně vymezit, kde začíná vlastnictví jednoho vlastníka a kde…“

• tato vytržená věta může navozovat dojem, že pojem „spoluvlastník“ je zaměnitelný s pojmem „vlastník“, jenže v předmětném rozsudku se posuzovalo co může být předmětem vydržení a ne zda lze „vydržet nemovitost“ do spoluvlastnictí…

tak tolik asi k účelovým citacím z rozsudků

Neználek