Lolek napsal: „Vlastník tak logicky NEMŮŽE podat žalobu dle §11/3 ZoVB.“

Pane Lolku, zdá se, že Vaše soukromá logika je diametrálně odlišná od logiky na níž spočívá ústava tohoto státu.

Otevřel jste otázku jak se počítá šestiměsíční lhůta podle § 11 odst. 3 u nového vlastníka (u takového, který nebyl ještě vlastníkem v době přijetí usnesení). Váš názor, že nemůže podat žalobu, považuji za zajímavý, avšak protiústavní a tedy nesprávný. Tvrzení, že toto právo údajně nemá, by jej zbavilo jeho práv ve srovnání s ostatními vlastníky jednotek a založilo by tím protiústavní nerovnost mezi nimi.

Ve věci kutilské úpravy stanov v rozporu se zákonem je věc jasná: Je-li „přijato“ nezákonné usnesení, žádná lhůta neplatí. Takové „usnesení“ je usnesením zdánlivým, nulitním od samého počátku. Nebude tomu jinak ani po uplynutí šestiměsíční, tříleté či jedenadvaceti­leté lhůty.

Nyní se vrhněme na případ, kdy společenství přijalo PLATNÉ usnesení. Připomínám, že Ústavní soud judikoval, že existují li dva možné výklady zákonné normy, přičemž jeden z nich je v souladu s ústavou a druhý nikoliv, pak je třeba použít – hádejte který z obou výkladů?

Takže můj výklad, souladný s ústavou, zní:
Nový vlastník jednotky samozřejmě má právo obrátit se na soud. Nový vlastník požádá prostě o zařazení záležitosti na pořad jednání nejbližšího shromáždění. Neuspěje-li na něm při hlasování o věci (nebo neproběhne-li hlasování vůbec), počíná mu běžet standardní šestiměsíční lhůta podle § 11 odst. 3 ZoVB.

Existují pouze tyto důvody k odmítnutí žaloby pro nedostatek aktivní legitimace žalobce:

• uplynula-li šestiměsíční lhůta podle § 11 odst. 3 ZoVB,
• je-li žalobce osobou, která hlasovala pro napadené usnesení,
• jestliže vlastník vynechal shromáždění a obrací se rovnou na soud.

lake

_{P.S. Vidím, že místní Neználci začali minusovat bez znalosti věci. Na správnosti toho, co jsem uvedl, to však nic nemění. Uvítám samozřejmě věcnou diskusi.}