Použít slovo „samozřejmě“ pro výklad slova „dohoda“ uvedeného v § 15/1 ZoVB je podle mne velmi odvážné. Ale rád si přečtu zdůvodnění opřené o nějaký §.

Názor, že dohoda znamená názor většiny zastává např. JUDr. Pražák v publikaci SVJ, LINDE 2006, na str. 22 až 24. Již ze skutečnosti, že svůj názor rozvádí na 3 stranách je zřejmé, že se nejedná o „samozřejmost“. Zároveň zde uvádí, že existuje i opačný názor.

Tento opačný názor zde opakovaně uvádí paní Klainová. Vychází ze stanovisek MF a MMR. I když tato stanoviska nejsou obecně závazné předpisy, je vhodné je vzít v úvahu.

Já bych přidal ještě jeden argument. V § 11/3 ZoVB se uvádí: „Při ROVNOSTI hlasů nebo nedosáhne-li se potřebné VĚTŠINY nebo DOHODY, rozhodne na návrh kteréhokoli vlastníka jednotky soud.“ Pokud připustím, že tvůrce zákona dodržel jedno ze základních pravidel tvorby zákonů, tj. nepoužívat pro stejný jev jiný termín (zde dokonce v jedné větě)tak mi vychází, že dohoda se nerovná většina ani rovnost hlasů. Z logiky vyplývá, že dohoda nebude MENŠINA a tak zbývá pouze vysvětlení, že dohodou je myšlen 100% souhlas všech.

Jistě by to šlo do zákona napsat jednoznačněji, ale musíme pracovat s předpisy tak, jak platí. Stejně by asi postupoval v případě sporu soud.

A tak i z důvodů opatrnosti bude lepší akceptovat názor, že DOHODA=100%. Pokud by došlo k soudnímu sporu a výbor by postupoval podle „samozřejmého“ názoru, že dohoda je názor většiny, může být po letech soudních tahanic, pokud se soud přikloní k názoru, že dohoda=100%, odpovědný za to, že porušil zákon. V dnešní době nepředvídatelnosti soudních rozhodnutí to není zanedbatelný argument.

Hezký večer! PavelSVJ@centrum­.cz