Dobrý den!

Trochu tak nějak chápu Vás a tak trochu chápu i ty okolo vás. Rozhodně si nedovedu představit, že v roce 2011 ještě někdo chodí ve stylu „…jo, vlastně ve čtvrtek nemůžu přijít, to máme velké prádlo…“

Drtivá většina lidí pere, když se jim sejde dostatek kusů od podobného prádla a to namrská do pračky, a pak ho dojde pověsit. Když ho potom, případ u nás, dlouho nesundá a není místo, je jí prádlo odházeno na stolek, které tam máme i na schůze.

Museli jsme k sušárně pro dvanáct bytů pro normovaných pro tři osoby, která měla 31,5 m2 dodělat ještě jednu – 21 m2 – protože naše dámy se neustále dohadovaly, že se tam nevejdou. Marně jsem jim vysvětloval, že jsem žil i v paneláku se čtyřiadvaceti jednotkami, kde jsme měli opravdu hojně využívanou sušárnu, a ta měla pouhých 17 m2. A vešli jsme se. Ač to fungovalo tak, že kdo vypral, tak nejprve sbíral prádlo – cizí, a paqěšel teprve svoje. A druhý den už si jen zase po příchodu z práce vyzvedl svůj koš s prádlem, protože na šňůrách viselo jiné prádlo.

Ale z5 Qašemu problému. Je problém v tom, že tam prádlo dlouho (více než den) schne? Pokud ano, zajistěte nějak průvan, aby to schlo lépe a bude to hned lepší.

A pokud s dobou schnutí potíže nemáte, tak nepočítejte s tím, že když Vy – teď hodím koncentrovanou verzi toho, co se snažíte prosadit: chodíte v noci do sklepa s baterkou, abyste šetřila společnou elektriku, tak že to budou povinně dělat všichni.

Nechci se Vás dotknout, ale absolutně si dnes nemůžete ani dovolit představovat, že by si někdo plánoval praní. A i když nás pár takových je, tak to ale je podle toho, kdy je plný koš, a ne kdy je na mně pořadí. A hlavně, kdy na to urvu trochu času. Ono s jednou pračkou jich vyprat osm není akce na půl hodinky.

To máme radějc ve sklepě čtyři a v bytě k tomu jednu malou a máme na jeden či dva zátahy vypráno.

Závěrem znovu, zvyk je sice železná košile, ale pokud je předsedkyně učitelka proto, že ji to baví a má tu práci ráda, jistě Vám s veškerou opatrností a laskavostí, která by jí, jako dobré učitelce, měla být vlastní a svatá, autogenem tu železnou košili sundá a budete zase jako dřív, jedna velká rodina – „náš barák“.

Držím palce a přeju, aby hloupá sušárna nenarušila vaše sousedské vztahy. Mějte na paměti, že společně vlastníte majetek za iks milionů a hádkami si rozhodně prestiž zvyšovat nebudete.

Filip, Praha 42 – POSTOLOPRTY, 566a567@seznam.cz