Postup zdravotních pojišťoven má svou logiku. Ve věci odměňování osob, které jsou ve funkci statutárního orgánu právnické osoby, Nejvyšší soud dovodil, že je obvyklé, aby osoba obdržela za tuto činnost odměnu (viz mandátní smlouva, § 66 odst. 2, § 566 a § 571 ObchZ.).

Cituji z rozsudku Nejvyššího soudu 29 Odo 994/2005:
"... není-li sjednán (nebo zákonem stanoven) bezúplatný výkon funkce, je výkon funkce úplatný. (...) Dovolatelka v projednávané věci tvrdila, že uzavřela se svým jednatelem dohodu o tom, že bude vykonávat funkci bezplatně a bylo tedy na ní, aby tuto skutečnost prokázala."

Pokud smlouva mlčí o odměně za výkon funkce, pak platí, že odměna pracovníkovi náleží, a to "v obvyklé výši". Tuto výši by v případě sporu stanovil soud. S odměnou za výkon funkce jsou pak spojeny i povinnosti daňové, včetně evidence daně zdravotní.

Chce-li se tedy SVJ vyhnout zvědavým otázkám Finančního úřadu a upomínkám zdravotní pojišťovny, musí ve smlouvě nebo ve stanovách výslovně uvést, že za výkon funkce není poskytována žádná odměna.
---------------------------------------------------------------------
Poznámka: V uvedeném rozsudku šlo o vztahy podle Obchodního zákoníku. Neznám judikát, který by se přímo týkal SVJ a odměňování jeho statutárního orgánu, když ZoVB o těchto záležitostech mlčí. Nicméně vzhledem k § 853 ObčZ se domnívám, že právní vztah mezi SVJ a jeho statutárním orgánem by soudem byl posuzován jako vztah obdobný smlouvě mandátní.

lake