Holejšovský et al.: A co na to Evropa?
Názory publikované v literatuře mají jistě svou váhu. Škoda, že totéž dosud nejudikoval Nejvyšší či Ústavní soud, pak by to mělo ten správný důraz (což jsem napsal už v srpnu 2009).
Nicméně, rozhlédneme-li se po Evropě, a uzříme problém z této širší perspektivy, nemusí se nám některá kategorická tvrzení jmenovaných autorů jevit jednoznačně.

U našich slovenských sousedů například platí od r. 1993 Zákon o vlastníctve bytov a nebytových priestorov č. 182/1993 Z.z., který stanoví, že o všech záležitostech se hlasuje tak, že "za každý byt a nebytový priestor v dome má vlastník bytu alebo nebytového priestoru v dome alebo spoluvlastníci jeden hlas" - rozumí se hlas o stejné váze (§ 14 odst. 5 slovenského ZoVB), což je počítání vlastníků na kusy. Podotýkám, že náklady na správu, údržbu a opravy domu nesou ovšem vlastníci jednotek podle svého spoluvlastnického podílu, jak to známe i u nás.

Pan Holejšovský i Pražák by se jistě zlobili, neboť ve Slovenské republice neplatí, že "míra práv a povinností člena společenství coby vlastníka jednotky je dána velikostí jeho spoluvlastnických podílů". Zdá se, že slovenský parlament, soudy včetně ústavního ani členové desetitisíců SVJ na Slovensku se nijak netrápí tímto "flagrantním nepochopením základních principů rozhodování". A to mají Slováci svůj ZoVB již sedmnáct roků, a v ústavě stejnou Listinu základních práv a svobod, vycházející z Evropské charty ...

(Připomínám, že senáty NS ČR občas vloží do rozsudků odkaz na některý judikát německý, či se letmo zmíní o AGBG; ÚS se někdy zahloubá do římského práva. Z těchto důvodů se domnívám, že připomenutí platné legislativy jednoho z členských státú EU je relevantní a v této diskusi přípustné.)

lake