Vážený pan František Voděnka,

vždy se postupuje v souladu s návodem výrobce – podmínkami pro provoz VZT pro příslušný typ systému VZT a strojního vybavení, kdy je nutné uskutečňovat servis, opravy, kontroly, revize.

Příslušná odborná firma přesně ví, co vše má být předmětem servisu, kontrol a revizí na VZT. Problémem je, že většina vlastníků domů se problematikou VZT vůbec nezajímá, jelikož jsou to další finanční náklady při správu domu na okraji zájmu. Dokud to jede, tak to jede a pak se uvidí.

Větrání bytových domů je opomíjenou a podceňovanou disciplinou jak při zajišťování provozu domu, především při regeneracích těchto objektů, zejména panelové výstavby. Nekvalitní a nedostatečné větrací systémy vedou jednak k nevhodnému prostředí z hlediska hygieny pro uživatele bytů a v horších případech i k poškozování stavebních konstrukcí vlhkostí, plísněmi a dalšími škodlivými mikroorganismy. Cílem návrhů větracích systémů, je docílit ekonomicky i energeticky nenáročné a z hygienického hlediska dostatečné výměny vzduchu v místnostech v souladu s potřebami jejich užívání.

Funkční vady vzduchotechniky jsou většinou důsledkem zanedbané údržby resp, neprovedení včasné opravy těchto zařízení (ventilátory a jejich ovládání z jednotlivých bytů) a nedostatečné údržby v jednotlivých bytech (zanesené a tedy nefunkční filtrační vložky na vstupech do vzduchotechniky – stoupačky).

Přestože větrací systémy v bytových domech jsou zpravidla jednoduché koncepce, nabízí se několik variant s rozdílnými užitnými vlastnostmi:

• systém ústřední – decentrální
• větrání přirozené – nucené – kombinované – hybridní.

Jednotlivé systémy bytového větrání se zásadně liší v těchto funkčních parametrech:

• množství větracího vzduchu
• filtrace vzduchu teplotní a vlhkostní úpravy vzduchu
• hlučnost zařízení
• distribuce vzduchu
• tlakové poměry (v budově a mezi místnostmi)
• řízení provozu (spínání uživatelem, časový režim, řízení dle relativní vlhkosti nebo CO2 či ZP).

Mezi základní funkční požadavky kladené uživatelem na systém bytového větrání patří:

• Zajištění hygienicky nezbytného množství venkovního vzduchu z hlediska subjektivně vnímané kvality vzduchu
• Udržování relativní vlhkosti vzduchu v místnostech ve vhodném rozmezí.
• Udržováni koncentrace škodlivin v místnostech na přijatelné úrovni (toxické látky, radon, prach)
• Zabránit šíření požárů mezi byty vzduchotechnickým zařízením.
• Nezatěžovat uživatele nadměrným hlukem.
• Energeticky a následně ekonomicky úsporný provoz
• Bezpečný, na servis nenáročný dlouhodobý autonomní provoz zařízení

Mimo předpisů o elektrických zařízeních a hygienických požadavků se jedná o závazné technické předpisy, např.:

• Požadavky na větrání dle ČSN 74 7110 – Bytová jádra jsou pro WC 25 m3.h-1, koupelnu 75 m3.h-1 a kuchyň 100 m3.h-1.
• ČSN EN 13141–5, Větrání budov – Zkoušení výkonu součástí/výrobků pro větrání bytů – Část 5: Kryty a střešní vyústění koncových zařízení
• ČSN EN 14134, Větrání budov – Výkonová zkouška a kontroly zástavby bytových větracích systémů
• ČSN EN ISO 14644–5, Čisté prostory a příslušné řízené prostředí – Část 5: Provozování
• ČSN EN 12097, Větrání budov – Vzduchovody – Požadavky na části vzduchovodních systémů z hlediska údržby
• ČSN EN 15239, Větrání budov – Energetická náročnost budov – Směrnice pro kontrolu větracích systémů
• ČSN 73 0872, Požární bezpečnost staveb – Ochrana staveb proti šíření požáru vzduchotechnickým zařízením

Matějka