Marek napsal: „Doporučuji se v první řadě řídit vlastním rozumem.“

To bych vám, pane Marku, doporučil taky. Vaše překrucování pojmů bude v naprostém pořádku – ovšem pouze do okamžiku, kdy se ve vašem SVJ objeví dlouhodobý neplatič. V těch SVJ, kde toto zažili, Vám mohou vyprávět o co jde. Až jej po marných výzvách dáte k soudu, předloží jeho právník předpisy záloh za poslední dva roky, kde je černé na bílém Vámi napsáno „fond oprav“. Bude předvolán soudní znalec v oblasti účetnictví, který soudu vysvětlí zásadní rozdíl mezi fondem a přijatou zálohou na správu.

Soud věc uzavře s tím, že povinnost platit zálohu vzniká teprve okamžikem, kdy vlastník obdrží bezchybný předpis záloh podle § 15 odst. 2 ZoVB. (Možno prostudovat např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR Cpj. 164/80, nebo rozsudek Krajského soudu v HK 7 Co 598/67, či rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 803/2002.) Výsledek? SVJ dostane uloženo zaplatit soudní výlohy a veškeré náklady protistrany. Nějakých deset, patnáct tisíc. Peníze od neplatiče v nedohlednu. Vlastníci se sejdou na shromáždění a odhlasují, že jste jako předseda nepostupoval s péčí řádného hospodáře a vznesou požadavek, abyste tyto zbytečně vyhozené peníze uhradil ze svého.

Pak, pane Marku, se zde ozvěte znovu a vyložte nám ještě jednou Váš odborný názor o „fondu oprav“.

P.S. Doporučuji přečíst k této problematice názor paní Klainové.

lake