Zdravím a přikládám vyjádření MF ČR k této problematice:

Dotaz:

Cenový výměr u položky voda pitná – „předaná“ stanovil závazný postup způsobu rozúčtování vodného a stočného mezi konečné spotřebitele.

1. Z čeho MFČR odvozuje zákonné zmocnění určovat pravidla chování subjektů soukromého práva ve věci závazkových právních vztahů?
2. Nevyžaduje pro tuto „formu cenové regulace“ kompetenční zákon vydání právního předpisu vyhlášeného ve sbírce zákonů na místo cenového rozhodnutí publikované v cenovém věstníku?
3. Nedomnívá se MFČR, že jsou tyto závazné postupy v rozporu s §20 odst. 5 zák. č. 274/2001 Sb.?
4. Jaký závazný postup stanovilo MFČR pro případy kdy nemohlo dojít ke vzniku dohody pro neplatnost právního úkonu – (§39 občanského zákoníku) úmyslně způsobenou navrhovatelem a následný závazný postup rozúčtování dle „osoboměsíců“ tak bez právního důvodu zasahuje do práv a oprávněných zájmů, je v rozporu s dobrými mravy a způsobuje prokazatelnou finanční škodu.

Odpověď:

ad1) Ministerstvo financí je oprávněné podle § 2 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, k regulaci cen, kterou provádí podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 10 zákona o cenách vydává seznam zboží s regulovanými cenami cenovým rozhodnutím (výměrem), které se uveřejňuje v Cenovém věstníku. Konkrétně pro rok 2007 byl vydán výměr MF č. 01/2007 (Cenový věstník částka 15 ze dne 14. prosince 2006).

Ve smyslu § 6 zákona o cenách Ministerstvo financí stanovuje v rámci věcného usměrňování cen i podmínky pro tvorbu a sjednávání cen vody. Do takto regulovaných cen lze zahrnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň podle zvláštních právních předpisů. Další podrobnosti stanovují cenové předpisy. Pro účely regulace pitné vody a odpadní odvedené vody je stanoven i způsob rozúčtování vodného a stočného.

Způsob rozúčtování vodného a stočného (platba za dodanou a odvedenou vodu) konečným spotřebitelům byl zpracován jako součást rozhodnutí o cenové regulaci v souladu s ustanovením § 696 občanského zákoníku. Služba dodání a odvádění vody je součástí služeb spojených s užíváním bytu a jako takováto není zcela liberalizována a ponechána na dohodě kupujícího a prodávajícího.

Dodávky vody (odvod vody) je vztah mezi prodávajícím vody (vodohospodářský subjekt) a kupujícím vody, jímž je odběratel, tedy především vlastník nemovitosti připojené na vodovod nebo kanalizaci pro veřejnou potřebu, proto je pro účely regulace cen stanoven i způsob rozúčtování vodného a stočného na „konečné spotřebitele“, aby byla ošetřena celá vertikála „výroby, spotřeby vody a odvodu vody“.

ad 2) Ministerstvo financí vydává cenová rozhodnutí o zařazení zboží do seznamu zboží s regulovanými cenami na základě zákonného zmocnění, a to podle § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Vydání každého takového cenového rozhodnutí se oznamuje ve Sbírce zákonů, např. u vydání výměru MF č. 01/2007 tak bylo učiněno sdělením č. 15/2007 Sb. (Sbírka zákonů č. 6/2007). Tato rozhodnutí jsou vydávána formou výměru Ministerstva financí. Výměry MF č. 01/příslušný rok, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, jsou právními předpisy, které mají normativní charakter, což již několikráte potvrdil Ústavní soud České republiky i Nejvyšší správní soud. Lze poukázat na judikaturu Ústavního soudu ČR a Nejvyššího správního soudu vztahující se k dané problematice.

Podle názorů Ústavního soudu, jakožto i Nejvyššího správního soudu, mají rozhodnutí cenového orgánu, tedy i cenová rozhodnutí Ministerstva financí, povahu pramene práva, tj. obecně závazného (normativního) aktu. Např. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 9. 10. 2003 č.j. 7 A 6/2002 – 50, www.nssoud.cz, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 2/2006 (rozhodnutí č. 783) se ztotožnil s názorem Ústavního soudu vysloveným v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2000 sp. zn. Pl.ÚS 24/99, který uvádí, že pokud obsahový komponent právní normy je obsažen v pramenu práva, na který norma zmocňovací odkazuje, nutno i tento pramen považovat za formu (tj. pramen) práva.

ad 3) Ustanovení § 20 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že „Je-li voda dodávaná vlastníkem vodovodu, popřípadě jeho provozovatelem jiné osobě, než je odběratel, rozhoduje o formě vodného vlastník tohoto vodovodu.“. To znamená, že jde o rozhodnutí ve věci formy vodného, tj. o tom, zda bude uplatňována jednosložková forma nebo dvousložková forma vodného (viz ustanovení odst. 1, 2 a 3 tohoto paragrafu). Cenovým rozhodnutím je, pokud jde o formu vodného, pouze stanoven, a to podle ustanovení § 20 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, podíl jednotlivých složek v případě uplatňování dvousložkové formy (viz písm. b položky 2 části II. výměru MF č. 01/2007). Cenové rozhodnutí tedy nijak nezasahuje do volby formy vodného. Je nutné rozlišovat vodné, což je úplata za dodanou vodu (§ 8 odst. 13 zákona č. 274/2001 Sb.) a cenou vody. Pokud jde o cenu „předané“ vody, což je voda, která je dodávaná do vodovodní sítě pro veřejnou potřebu jiné osobě, než je odběratel (tj. voda předávaná mezi vodohospodářskými subjekty), je u ní uplatňován rovněž způsob regulace cen formou věcného usměrňování. V žádném případě se nejedná o rozpor tohoto předpisu a cenové regulace.

ad 4) Úprava rozúčtování vodného a stočného mezi konečné spotřebitele zdůrazňuje prioritu dohody mezi odběratelem (vlastník stavby, popř. správce) a spotřebiteli (majitel bytu, uživatel bytu, uživatel nebytového prostoru nebo jiný uživatel nemovitosti včetně odběratelů, kteří nemovitost přímo užívají).

Z uvedeného vyplývá, že metodiku postupu pro rozvrhování vodného a stočného, jako ucelený systém pro konkrétní objekt, určují zúčastněné strany, tj. sami účastníci dohody. Dohodě se dává přednost především proto, že tak lze zvolit ten nejvhodnější a nejspravedlivější postup pro konkrétní případ. Stávající řešení rozúčtování vodného a stočného umožňuje akceptovat specifické podmínky jednotlivých objektů, které jsou značně rozdílné, a proto i z tohoto důvodu je racionálnější řešit rozúčtování na základě dohody.

Výměr Ministerstva financí neuvažuje v případě nedohody spotřebitelů o rozúčtování vodného a stočného o jiné variantě než o rozúčtování podle počtu obyvatelů bytu v závislosti na vybavení bytu a podle počtu a druhu nebytových prostorů (směrná čísla roční potřeby vody).

Směrná čísla roční potřeby vody se použijí jako pomůcka pro rozúčtování, až když nedojde k dohodě alespoň s polovinou spotřebitelů (tedy v zásadě se jedná o náhradní, nouzový způsob postupu). Lze předpokládat, že potřebná polovina spotřebitelů představuje poměrně velkou pravděpodobnost uskutečnění dohody.

Co na to odoprávní úřad ? :o))