Já se s dovolením přidávám k dotazu, proč by společná elektřina měla být nákladem na správu. My ji tedy máme jednoznačně vyjmenovanou a vyúčtovávanou ve službách, a to právě dle počtu osob, zcela v souladu se stanovami.

Vycházeli jsme z jednoduchého logického předpokladu, že opravy a údržba společných částí domu = správa jsou nakoupené služby, které se týkají společných zařízení a prostor domu, čili například zmíněné revize komínů, dále např. revize elektro i opravy společných elektrozařízení.

Elektřinu ve společných prostorách však jednoznačně čerpají jednotliví uživatelé bytů zmáčknutím vypínače nebo aktivací čidla; proto ji považujeme za dodávku služeb spojených s užíváním jednotek ve smyslu §9a odstavec 1 bod a) a ve smyslu téhož paragrafu odstavec 2 jsme rozhodli o způsobu jejího rozúčtování podle počtu osob nadpoloviční většinou přítomných na shromáždění.

Co se týče hlášení počtu osob, dle našich stanov je vlastník povinen hlásit veškeré změny počtu osob nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy změna nastala. Kromě toho, že se tato změna promítne do vyúčtování služeb vázaných na počet osob, zvyšujeme také většinou automaticky i zálohy na služby, které jsou sice měřené, ale jejichž nárůst se dá s příchodem další osoby předpokládat (hlavně voda).

S argumentací vlastníků o nesmyslnosti rozúčtování společné elektřiny na nemluvňata jsem se setkala také a stačilo poukázat na to, jak dlouho trvá v porovnání s průchodem dospělého člověka zaparkování kočárku s přípravou vynesení všech věcí i dítěte a po čase případné šplhání trucujícího batolete do pater. O nedůstojnosti dohadování se o těchto desetikorunových položkách ročně nemluvě.