Určitý „glejt“ o nové stavbě, rozhodnutí o přípustnosti stavby včetně stavební dokumentace, je vyžadován již od období 1.republiky příslušným Stavebním úřadem včetně povinosti uchovávat stavební dokumentaci. Zpřísnění/sjed­nocení došlo Vládním nařízením č.109/1942 a poté Zákonem č.87/1958, kde je vlastníkům staveb v §14 odst.1 určeno: „Vlastníci staveb jsou povinni uchovávat po celou dobu užívání stavby úplnou dokumentaci stavby odpovídající skutečnému stavu se všemi souvisícími rozhodnutími a schváleními. Orgány státního stavebního dohledu mohou do těchto podkladů kdykoliv nahlížet.“

Dokumentaci o výstavbě byl povinnen stavebník na základě zákonných opatření vždy odevzdat v jednom výtisku do ARCHIVU stavebního úřadu. Zde je problém, jak se stavební úřad, potažmo stát, chová k archiváliím.

Zásadní chybou ale je, že majitelé domů při změně vlastnických práv si tyto základní náležitosti k domům nepředávají; jednak stavební dokumentaci a rozhodnutí o přípustnosti stavby, později kolaudační rozhodnutí.

Jedinou možností tedy je požadovat vše po původním vlastníku nebo vyžádat vyhledání v příslušném archivu anebo nechat vypracovat projektovou dokumentaci současného stavu a náklady s tím spojené požadovat po předcházejícím vlastníkovi = prodejci.

Historie stavebních předpisů = českého stavebního práva naleznete na http://www.mmr.cz/…ebniho-prava (výběr z textu):

V novodobé historii českého stavebního práva lze rozlišit pět základních vývojových etap. První, nejdelší, od roku 1886 do konce čtyřicátých let tohoto století, druhou trvající pouhých 9 let ( od roku 1958), třetí ohraničenou léty 1958 a 1976, čtvrtou od roku 1976, poznamenanou novelizacemi zákona a základních prováděcích vyhlášek v roce 1992, a poslední pátou od r.2006 dle zákona č.183/2006 Sb.

Pro města Brno a Olomouc, Jihlavu a Znojmo a jejich obce předměstské (které to jsou, stanovilo místodržitelské nařízení č. 64/1903 z.z. a 51/1910) stavební řád ze dne 16. 6. 1894 č. 63 z.z., novelizovaný zákonem č. 277/1919 Sb.; zákonem č. 213/1929 Sb. a zákonem č. 214/1919 Sb. byla rozšířena platnost tohoto stavebního řádu na všechny obce sloučené podle cit.zákona s Brnem a Olomoucí. Statutární města Jihlava a Znojmo byla sice vl.nař. 174/1928 Sb. deklasifikována na obce, ale zůstala podrobena dosavadnímu stavebnímu řádu.

Pro ostatní obce stavební řád ze dne 16. 6. 1894 č. 64 z.z., změněný zákonem ze dne 16.6. 1914 č. 44 z.z.

Pro celé Slezsko platil stavební řád z 2. 6. 1883 č. 26 z.z. České a moravské stavební řády si byly velmi blízké.

Důležitým doplňkem stavebních řádů převzatých z odobí před r.1918 byly zákony o stavebním ruchu, od roku 1919 téměř každý rok opakované.

Vládním nařízením č.109/1942 ze dne 21.3.1942 došlo ke sjednocení různorodosti stavebních předpisů. Následovala Vyhláška č.242/1946 a Vládní nařízení č.8/1956.

Ve druhé polovině 50. Let byly novelizovány předpisy územního plánování a stavebního řádu; formálně došlo k rozdělení zákonné úpravy územního plánování a stavebního řádu a byly postupně vydány tyto základní zákona a jejich prováděcí předpisy:

• zákon č. 84/1970 Sb., o územním plánování, ve znění zákona SNR č. 131/1970 Sb. a – zákona ČNR č. 146/1971 Sb. a zákona SNR č. 159/1971 Sb.,;
• zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu;
• vyhláška č. 144/1959 Ú.l., kterou se provádí zákon o stavebním řádu, ve znění vyhlášky č. 108/1966 Sb., vyhlášky č. 162/1970 Sb. a zákona SNR č. 131/1970 Sb.;
• vyhláška č. 153/1959 Ú.l., o územním plánování, ve znění zákona SNR č. 131/1970 Sb., vyhlášky č. 162/1970 Sb., vyhlášky č.130/1971 Sb., zákona ČNR č. 146/1971 Sb. a zákona SNR č. 159/1971 Sb.

V roce 2006 vstoupil v platnost nový stavební zákon – zákon č.183/2006 Sb.

Matějka