Bohužel přeskakujete z problému do problému. Existují zde tři věci:

1. rozptyl dosahovaných teplot v místnostech
2. rozptyl náměrů indikátorů
3. rozptyl úhrad

Vyhláška 372/2001 Sb. řeší pouze limity pro bod třetí.

Vazbu mezi těmito věcmi musí umět zvládnout firma provádějící rozpočty. Musí zvládnout vyřešit nulové náměry (a že je to čím dál tím častější problém), musí zvládnout nekonečně velký rozdíl náměrů (pokud je někde nula, vše ostatní je problém) i v případě nenulových náměrů musí zvládnout třeba padesátinásobné rozdíly v náměrech (toto jsou klasické vlastnosti indikátorů dle ČSN EN 834 a ČSN EN 835). Tedy musí umět z rozptylu náměrů vyvodit rozptyl úhrady. Pokud zároveň zvládne skloubit rozptyl úhrady s rozptylem dosahovaných teplot, je to jen dobře pro uživatele, protože tím se mu do ruky dostane jediný kontrolovatelný údaj. Tedy v ložnici mám 17°C a proto platím tolik a tolik, kdežto v obývacím pokoli mám 23°C a proto platím o x více.

To že na trhu je spousta firem, které mají problém už s tím prvním, tedy jak z náměru (protože je úplně blbej) udělat alespoň úhradu která neodporuje vyhlášce, je další problém. Ale to přeci není chyba vyhlášky.