Dobrý den, tak jsme včera absolvovali neformální schůzku v tomto složení: Já, coby vlastník (bohužel jsem bývalý místopředseda, který se podepsal pod úvěr v době jeho čerpání), nynější předseda (byl předsedou i v době čerpání úvěru) a dva „uvědomělí“ vlastníci, kteří chtějí vyvolat soudní spor. Schůzka dopadla přesně podle mého očekávání a to takto: Zmínění dva nespokojení vlastníci měli zájem na tom, abychom celý problém urovnali mimosoudně, jakýmsi finančním urovnáním celé věci. Nutno podotknout, že zpracované to měli dobře a šlo by to takto vyřešit (vyčleněním některých vlastníků ze splácení úvěru). Ani já jsem se tomuto návrhu nebránil, samozřejmě s tím, že by musel být tento návrh odsouhlasen většinou na shromáždění. Bohužel předseda jakoby nechtěl slyšet jakékoli výtky proti krokům, které byly doposud učiněny a které jsou podle zmíněných dvou vlastníků protiprávní. Toto tvrzení mají oni vlastníci podloženo spoustou dokumentů (prohlášení vlastníka, stanovy SVJ atd.) kde odkazují především na zákon č.72. Základním „kamenem úrazu“ je skutečnost, že podle nich zkrátka výbor nemá právo rozhodnout o výměně oken, jakožto soukromém vlastnictví jednotlivých vlastníků. Od toho se pak odvíjí vše ostatní. Schůzka se začala vyhrocovat a vše nakonec skončilo tím, že předseda si je tak jistý svými argumenty (neustále dokola opakuje, že výbor je povinnen hájit zájmy většiny vlastníků a že tím, že na shromáždění bylo odhlasováno téměř 80-ti % , že bude výměna provedena a bude na ni vzat úvěr je vše v pořádku, že prohlásil, že pokud se nespokojení vlastníci chtějí soudit, nevidí v tom problém a klidně se budeme soudit. To je sice sebevědomé prohlášení, ovšem pokud soud prohrajeme, ponesu následky i já, který mám zájem to urovnat jinak. Takže „bezvadný“ závěr schůzky. :(( „A teď, babo raď !“