Při posouzení zda vlastník je „přehlasovaný“ je třeba vyjít z ustanovení NOZ o rozhodování mimo zasedání a z konstantní judikatury, která již v roce 2009 upřesnila pojem „přehlasovaný vlastník“.

Tři sudičky Dýšková, Dýšková, Jackwerthová a Brzobohatá totiž totálně popletly dvě odlišné záležitosti:

1. podmínky pro přijetí (schválení) předloženého návrhu,
2. podminky pro označení vlastníka jako „přehlasovaného vlastníka“ ve smyslu § 1209.

Jde o dvě naprosto odlišné záležitosti, které mají odlišné obsahy, hodnotí se odlišnými způsoby za splnění odlišných podmínek, a jsou upraveny v odlišných ustanoveních zákona. V praxi se to projevuje takto:

1. Pro přijetí návrhu mimo shromáždění je nutné, aby se pro přijetí návrhu vyjádřila nadpoloviční většina hlasů z celkového počtu hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže zákon stanoví, že se počítá z celkového počtu vlastníků jednotek (§ 1214).
2. Pro přiznání procesního postavení přehlasovaného vlastníka je nutné, aby se tento vlastník jednotky vyjádřil na listině (§ 1212), tedy aby platně hlasoval buď „PRO“, nebo „PROTI“ [1].

☀ Podle 2012/89/§1211/3 platí, že návrh musí obsahovat alespoň návrh rozhodnutí, podklady potřebné pro jeho posouzení nebo údaj, kde jsou uveřejněny, a údaj o lhůtě, ve které se má vlastník jednotky VYJÁDŘIT.
☀ Podle 2012/89/§1212 platí, že k platnosti hlasování se vyžaduje VYJÁDŘENÍ vlastníka jednotky s uvedením dne, měsíce a roku, kdy bylo učiněno, podepsané vlastní rukou na listině obsahující plné znění návrhu rozhodnutí.

➡️ Z uvedeného plyne, že pro účast vlastníka na hlasování je nutné, aby se k předloženému návrhu VYJÁDŘIL; to znamená, aby doručil listinu zpět se svým podpisem, a aby na této listině jednoznačně vyjádřil svůj postoj k návrhu – buď kladně, nebo záporně.

Vzhledem k tomu, že zákon stanoví jednoznačně kdy je splněna podmínka účasti na hlasování mimo zasedání, je vyloučeno konstruovat pomocí pouhých stanov nevyvratitelnou právní domněnku, která tvrdí opak a je v rozporu se zněním NOZ i LZPS.

• Jde o zakázané ujednání, které porušuje veřejný pořádek, neboť vlastníkovi odnímá právo na svobodu projevu, zaručené Listinou základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.), viz § 2012/93/2/§­17 [2].
• Jde o zakázané ujednání, které porušuje i „právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti“. Tento zákaz je obsažen v ustanovení 2012/89/§1/2.

Pouhé nedoručení hlasovací listiny ve stanovené lhůtě tedy NENÍ vyjádřením vlastníka jednotky ve smyslu zákona. Jde nepochybně o zdržení se vyjádření. Pouhá neúčast na hlasování znamená, že vlastník nevyjádřil nijak svou vůli navenek a nestal se tedy přehlasovaným vlastníkem ve smyslu § 1209.

Tři sudičky nerozpoznaly, že ono ustanovení ve stanovách je nulitní (podle § 245 se na tuto část stanov hledí, jako by nebyla přijata).

Ano, někteří soudci (i soudkyně) jsou blbové v talárech ......

Poznámka 1: Přehlasovaným vlastníkem totiž může – podle okolností – být ten vlastník, který se vyjádřil „PRO“ (jestliže návrh nebyl přijat), nebo ten, kdo se vyjádřil „PROTI“ (jestliže návrh byl přijat).

Poznámka 2: Podle Listiny základních práv a svobod platí, že svoboda projevu je zaručena. Ke svobodě projevu náleží jak právo projevit se, tak i právo neprojevit se (právo mlčet). Rozhodnutí nehlasovat je také součástí tohoto práva. Jinak řečeno: je vyloučeno nutit svobodného občana, aby se vyjádřil; takové praktiky byly běžné ve středověku, a k dosažení cíle byly používány různé druhy mučení. Dnes naštěstí platí jiná pravidla. Vlastníkovi jednotky nemůže být pouhými stanovami přikázáno, že povinně souhlasí (či nesouhlasí) s předloženým návrhem. Jde tedy o nepřípustný zásah do osobnostních práv jednotlivce.