Viz

https://cs.wikipedia.org/wiki/Promlčení

V českém právu je promlčení obecně upraveno v občanském zákoníku z roku 2012, do konce roku 2013 bylo upraveno jednak v občanském zákoníku z roku 1964 a zvlášť pro obchodněprávní vztahy v zákoníku obchodním. V poměrech s mezinárodním prvkem se promlčení zpravidla řídí týmž právním řádem, jako právo, které je předmětem promlčení.

Promlčení je třeba odlišovat od prekluze, což je úplný zánik subjektivního práva, tj. nenásleduje naturální obligace a soud k ní musí přihlížet ze své úřední povinnosti (ex officio). Prekludují jen ta majetková práva, u kterých to zákon výslovně stanoví.