Svůj význam pro výklad pojmu „doručení“ má i judikát Nejvyššího soudu 27 Cdo 348/2021–246 ze dne 02.02.2022.
|
„Materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti i přes její vadné (v rozporu se zákonem učiněné) doručení, může být z povahy věci naplněna pouze v případě, že soud k doručení písemnosti vůbec přistoupí, tj. o doručení písemnosti (některým ze způsobů uvedených v § 45 o. s. ř.) se alespoň pokusí. Nahlížení do spisu je realizací práva (nikoli povinnosti), jež nelze bez dalšího považovat za okamžik, kdy byla účastníku řízení doručena soudní písemnost, neboť při něm není vyvíjena žádná aktivita soudu směřující k doručení písemnosti.“ Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu č.j. 27 Cdo 348/2021–246 ze dne 2.2.2022 |
Pokud bychom logiku judikátu aplikovali analogicky i na soukromoprávní poměry v rámci SVJ, pak ze doručení nelze považovat stav, kdy vlastníkovi bylo pouze umožněno nahlédnout do dokladů podle § 1179 (např. do jeho vyúčtování služeb), avšak SVJ se o doručení tohoto vyúčtování vůbec nepokusilo. Pokud by ovšem při nahlížení požádal o kopii a tu na místě převzal, pak by doručeno bylo.
Justitianus
Poslední komentáře